Naprosto jedinečná ukázka poválečného malířského vývoje česko-německé malířky Helly Guth vypovídá o její neutu­chající tvůrčí energii a snaze posouvat vlastní výtvarný projev stále dál. Tato výjimečná umělkyně patřila k tzv. „ztracené generaci“, která vstupovala do života ve třicátých letech a kterou naplno zasáhla hospodářská krize, radikalizace politických postojů, a v rozhodujících letech jejího vývoje nakonec i samotná válka. Po emigraci do Londýna zůstala Guth věrna dozvukům surrealismu a experimentu s imaginací, přesto se dá v její tvorbě sledovat postupný příklon k abstrahujícím formám. Na konci svého londýnského období, ještě před svým odchodem do Paříže, ovšem našla cestu k vlastnímu kubismu, jenž již hraničil s vysoce sugestivní geometrickou abstrakcí. Z tohoto procesu vychází i obraz Zvláštní setkání, jenž zhodnocuje její dosavadní umělecký vývoj a s neuvěřitelným citem pro barevnost buduje v ploše tvary, jež však už v této etapě ztratily svou konkrétnost lidských postav. Přesto je však i zde patrné, že si její vizuální koncepce uchovala závislost na figuraci. Barevným provedením, jež graduje z tlumených tónů k prosvětlenému středu, plátno dosahuje zvláštní magičnosti podobné skleněným vitrážím, a dokazuje tak, že umělkyně byla schopna více než zajímavým způsobem reagovat na poválečný vývoj výtvarného umění. Na zadní straně desky je autorský přípis, jenž naznačuje, že dílo bylo určeno jako dar do Musée d'Eilat. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz představuje její nejkomplexnější průnik do vztahu ploch a linií, do ojedinělé konstrukce, vznikající na plátně, která by ještě o několik let dříve mohla nést zřetelnější figurální náznaky, které jsou nyní mnohem více geometrizované. […]“).