Předkládaný obraz, kladený do závěru Slavíčkovy tvorby, kdy pracoval v Německé Rybné, kde navštívil faráře Jana Selichara, s nímž se znal ještě z Kameniček, je výstižným dokladem malířského motivu, jenž se mu podařil vystihnout ve velice moderním, až abstrahovaném pojetí, čímž se jeho umělecká osobnost představila jako vůdčí spiritus agens dalece přesahující rámec obecné definice tzv. Mařákovy školy při pražské Akademii. Jednoduchý krajinný motiv spojující zemi a nebe v takřka rovnocenné partnerství, kde zcela prostý pás nebes přece jen zaujímá prim, je podán způsobem typickým pro zralé malířovo dílo. V celkové obrazové faktuře se zde opět projevuje osobitý Slavíčkův energický rukopis plný intuitivního kladení barevné vrstvy. Velkorysost, se kterou zachytil základní krajinné rysy v několika málo tazích a základních plochách, je pro jeho malířský styl také zcela příznačná, stejně jako nenapodobitelná fúze světelné atmosféry, exprese a realismu – jsou to přesně ty kvality, díky nimž je Slavíček po právu označován za jednoho ze zakladatelů českého moderního krajinářství. Sběratelskou atraktivitu zvyšuje i fakt, že byl obraz opakovaně vystavován (mj. Jubilejní výstava Antonína Slavíčka v pražském Mánesu, únor–březen 1932, kat. č. 201; Jízdárna Pražského hradu, září–listopad 1961, kat. č. 293, též zde byl reprodukován) a publikován v soupisech autorova díla (J. Kotalík ed.: Antonín Slavíček 1970–1910, Soupis díla, Praha 1965, obr. 324, str. 226; J. Tomeš: Antonín Slavíček, Praha 1966, kat. č. 436, repro.). Na rubové straně se nachází razítko ze zmíněné výstavy v Jízdárně Pražského hradu, dále potom štítek se jménem a adresou tehdejšího majitele (Dr. L. Neumann, Praha, Vinohrady, Benešovská, 33, 92 3101). Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.