Lyrická, civilistně laděná malba od sběratelsky vyhledávaného představitele skupiny Máj 57 Vlastimila Beneše zachycuje jeho oblíbený motiv městské krajiny. Osobitá a divácky atraktivní scéna z autorova umělecky významného období poloviny šedesátých let navazuje na poetiku Skupiny 42, příznačná barevnost a suverenita projevu ovšem představují Beneše jako autora se smyslem pro kompozici a obrazovou skladbu. Umělec dokázal na obraze mistrně postihnout poklidnou atmosféru a zvláštní, až snovou krásu vyprázdněného místa, jako by sledoval stopu lidské existence, která byla ve všeobjímající přírodě zanechána v podobě drobných kůlen ve spodní části obrazu. Zásadním momentem celé práce jsou ale dominanty vzrostlých stromů, které Beneš tak rád zachycoval jako tvarově organický protiklad ke geometrizované architektuře. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. A. Strnadlové.