Sugestivní a naprosto zásadní dílo Krajina s hmyzem, jednoznačně odkazující k soudobému evropskému umění a taktéž dosahující evropských kvalit a rozvíjející umění té doby, představuje jeden z vůbec posledních obrazů českého solitéra surrealistické malby Františka Janouška. Umělec, který dříve vystavoval po boku zásadních osobností avantgardní a surrealistické malby na výstavě Poesie 1932, se v posledních letech svého uměleckého zápolení odvrátil od soudobé tematické i formální praxe svých českých kolegů, aby k ní pak zásadně přispěl v posledních obrazech svého života. Navzdory tomu, že tehdejší česká umělecká společnost neměla pro Janouškovu pozdní, velice sugestivní a emotivně zabarvenou předzvěst nacistické a válečné hrozby pochopení, pozdější generace a kunsthistorie mu vzdávají holt jako jedné z nejzajímavějších postav tehdejšího světa umění. Krajina s hmyzem představuje syntézu vlastního Janouškova uměleckého pochopení surrealismu a tehdejší francouzské a zvláště pak italské tvorby. Zejména zdi vertikálně ohraničující prostor obrazu, vedoucí kompozici do perspektivní zkratky mizící v dalekém horizontu, naznačují jistou inspiraci italskou metafyzickou malbou tak významných osobností, jakými byli například Giorgio de Chirico nebo Carlo Carrà. Zatímco ve středu obrazu pokrývajíce celou plochu země můžeme vidět biomorfní, pro Janouška typické objekty odkazující k lidské tělesnosti a orgánům, zdi naopak pokrývají až snové a nepříjemně opravdové výjevy. Na levé straně vidíme stín lidského těla či přímo lidskou siluetu přibitou podivnými ze zdi vyrůstajícími rohy, zatímco na dvou ostatních zdech se vyskytuje motiv sarančete, hmyzu, který se řadí mezi škůdce a již ve starém zákoně je jakožto osmá rána egyptská označován za zlo, které může způsobit zkázu zbytku vegetace. Psychologicky extatické a tematicky sugestivní dílo galerijního významu tak nejen umělecky, ale i symbolicky završuje Janouškovu tvorbu, která již od počínající hrozby války velice uvědoměle a nadčasově komentovala zkázu lidského společenství i environmentu, a nenechává diváka na pochybách, že se jedná o obraz evropského významu. O mimořádnosti a sběratelské exkluzivitě tohoto díla v rámci Janouškovy vrcholné a zároveň závěrečné fáze tvorby svědčí i fakt, že bylo několikrát skloňováno ve významných publikacích věnovaných tomuto autorovi a zastoupeno na všech důležitých autorových výstavách: na posmrtné výstavě Františka Janouška v pražském Mánesu v prosinci 1947 (kat. č. 91), na výstavě uspořádané Středočeskou galerií v jejích tehdejších výstavních místnostech na zámku v Nelahozevsi v roce 1965 (kat. č. 118, v katalogu výstavy byl reprodukován), na repríze této výstavy v pražském Mánesu v roce 1966 (kat. č. 59), na výstavě Františka Janouška v Domě umění města Brna v roce 1985 (kat. č. 89, v katalogu výstavy byl reprodukován) a na retrospektivě Janouška v pražském Mánesu na konci roku 1991 (kat. č. 118). Obraz byl mj. reprodukován v časopise Listy, čtvrtletník pro umění a filosofii, r. 1, č. 1, 1946, v časopise Umění 13, č. 4, 1965 a v monografii Františka Janouška od Jindřicha Chalupeckého, Odeon 1991, obr. 152. Plátno má č. soupisu 709, pochází z rodiny autora a bude zařazeno do chystaného soupisu díla v připravované monografii PhDr. J. Vykoukala. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz Krajina s hmyzem naznačuje zajímavou souvislost s obrazem Sejfy od Toyen, dokončeným v roce 1946, vyznačujícím se vnitřním, ubíhajícím prostorem, na jehož podlaze je změť organických, zelených útvarů; podle staršího snímku však právě toto pojetí Toyen do obrazu domalovala až později, před tím byl prostor členěn jen horizontálními útvary. […]“).