Naprosto unikátní a na trhu skutečně raritně se objevující malířská práce Cypriána Majerníka představuje jednoho z nejzajímavějších malířů meziválečné generace. Majerník, původem ze Slovenska, se již během studií na pražské Akademii usadil v Praze, kde následně prožil celý svůj nepříliš dlouhý život. Je s podivem, že dnes stojí spíše mimo povědomí odborné veřejnosti, neboť jak svým přínosem v tvorbě, tak svou lidskostí a silnou osobností výrazně ovlivnil nejen generačně blízké malíře, ale také představitele nastupujícího uměleckého pokolení. Jan Zrzavý na něj vzpomínal: „Za mnoho let svého umělecko-spolkového života, ani mezi umělci vůbec neznal jsem člověka tak ušlechtilého, tak taktního, milého a jemného. Za málokterým z odešlých nesou se vzpomínky tak krásné a naplněné vděčností za to, že jsme měli štěstí ho poznat a okřívat v očisťujícím jeho záření.“ Je tedy patrné, o jak výraznou postavu české kulturní scény se jednalo. V Majerníkově tvorbě se výrazně odrážela tíha předválečného a válečného období. Fašistickou ideologii a nesmyslné násilí válečného konfliktu vnímal s velkou citlivostí a jejich reflexi a kritiku skrze umění chápal jako nutnost a poslání. Jedním z jeho nejčastějších námětů byla postava Dona Quijota, jenž se u Majerníka proměnil ze zasněného hrdiny, marně bojujícího s realitou světa, do postavy, jež se pro malíře stala ve své dobromyslnosti jakýmsi zhmotněním víry. Postava Dona Quijota a zejména symbol jeho pohublého koně se promítly do celé řady autorových maleb i kreseb, ač často obrazy nazýval Uprchlíci, Vystěhovalci či Exulanti, čímž upozorňoval na sociální aspekty soudobé situace. Majerníkova tvorba tak v sobě spojuje vysoce apelativní charakter s ušlechtilým výtvarným projevem, jenž je typický pro Generaci 1909, do které malíř patřil. Štětcový rukopis je rozvolněný a pastózní nánosy barvy tah po tahu vytvářejí tvary postav a zvířat. Vzhledem ke své nemoci toho Majerník nestihl vytvořit příliš, a proto je naprostým unikátem, že máme nyní před sebou navýsost vyspělou a výrazově čistou malbu, jež nezapře jeho výjimečný talent a shrnuje v sobě zásadní principy jeho tvorby. Ze zadní strany plátna je monochromní malba dvojice koní s jezdcem, která zřejmě zůstala nedokončena, přesto ji lze považovat téměř za plnohodnotný obraz. Dílo je černobíle reprodukováno v monografii autora (K. Šourek: Dílo Cypriána Majerníka, Praha 1946, kat. č. 36) a rovněž v monografii vydané na Slovensku roku 1981 (L. Peterajová: Cyprián Majerník, kat. č. 44). Jak dokazuje štítek ze zadní strany slepého rámu, obraz byl v roce 1940 vystaven v Alšově síni Umělecké besedy (Cyprián Majerník: Výstava obrazů, kat. č. 37). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. M. Hodošem. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Bajcurové, CSc.