Představovaná olejomalba zachycující okořskou zříceninu, legendární místo letních exkursí krajinářského ateliéru Julia Mařáka, představuje velmi vzácný artefakt stojící na samém pomezí autorovy rané tvorby, spojené právě s Okoří, a zralého díla, které se zde již projevuje užitou barevností i rukopisným podáním. Ullmannovo portfolio obsahuje především českou krajinu a vesnici – jeho oko však bylo ovlivněno i zkušeností se skupinou německých malířů z Worpswede, na přelomu nového století v Praze dobře známých, což ho vedlo k osobitému spojení všech těchto zdrojů. Na rozdíl od svých spolužáků, kupř. Jaroslava Panušky, nebyl Ullmann do té míry zaujat hradními zříceninami, aby se pro jeho dílo staly typickými. Jeho Okoř je tak pozoruhodným a vzácným artefaktem hned z několika výše zmíněných důvodů, a zaslouží si proto zvýšenou sběratelskou pozornost. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.