Působivá práce Oldřicha Blažíčka, jednoho ze spolutvůrců české krajinomalby první poloviny 20. století, předkládá ukázku umělcova nezaměnitelného stylu, jehož prostřednictvím, jako asi nikdo jiný z jeho současníků, dokázal zachytit interiéry architektur. Jedná se o kompozici vytvořenou v Itálii, kam již jako mladý umělec, čerstvý absolvent, vyrazil čerpat inspiraci. Představované plátno je vzácnou ranou malbou oplývající dokonalým laděním světel, stínů a barev. O italské provenienci námětu svědčí i obraz sám – především dominantní motiv kazatelny, která přímo odkazuje k sochařské tradici Nikoly a Giovanniho Pisanů z přelomu třináctého a čtrnáctého století. Jedná se tudíž o vzácné dílo, navíc v dokonalém ladění světel, stínů a barev, v reprezentativním rozměru a původní adjustaci. Na rubové straně se nachází štítek z restituce NG O7691. Sběratelskou hodnotu obrazu ještě potvrzuje jeho zařazení do monografie a soupisu díla PhDr. N. Blažíčkové-Horové a PhDr. E. Havlové (kat. č. 97). Byl také prezentován na výstavě jubilejního souboru malířova díla v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě, jak dokazuje štítek na rubu slepého rámu (1977, č. 9).