Rok 1900 lze považovat za jakýsi symbolický zlom v celé řadě odvětví – umění zde není výjimkou a tvorba Františka Kavána se z tohoto trendu taktéž nevymaňuje. Nedlouho po skonu Julia Mařáka, učitele celé nové krajinářské generace, se František Kaván usídlil na čtyři roky v Železnici u Jičína a prožil zde podle vlastních slov šťastné období. I jeho výraz se zde proměnil, především směrem k prosvětlení palety a měkčímu rukopisu, ve kterém se projevoval i sklon k experimentu s pointilistickým pojetím. Jedním z jeho vícekrát variovaných inspiračních zdrojů se mu, podobně jako na představovaném plátně, stal vrch Zebín, nacházející se přímo na spojnici mezi Jičínem a Železnicí. Tuto místní dominantu s kaplí sv. Máří Magdaleny na vrcholu maloval i v ostatních ročních obdobích. Podzim se zde ohlašuje hned několika charakteristickými atmosférickými projevy, které se Kavánovi podařilo zachytit s opravdovou přesvědčivostí. Blátivé pole, vodou prosycená atmosféra a mlžný polštář, na kterém Zebín pluje, mají svou přesvědčivost a nezaměnitelný autorský přednes. Autenticitu malby kromě výše zmíněných malířských kvalit potvrzuje i její uvedení v nejnovějším autorově soupise díla (M. Zachař: František Kaván, 1866–1941, Dílo, SVU Mánes, Praha 2018, str. 450, kat. č. 528). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. P. Kubíkem. Přiložena odborná expertiza Mgr. M. Dospěla, Ph.D.