Výtvarně zajímavé plátno z atraktivních šedesátých let je ukázkou Paurova způsobu práce – totiž horizontálně komponované abstraktní architektury. Absolvent pražské Akademie zůstal ve svém díle věrný vlivům druhé světové války a s ní spojené vlny civilismu, který ovšem kombinoval s abstraktními formami. Svůj oblíbený motiv panoramatu města v tomto případě redukoval do velice jemně provedených nekonkrétních tvarů, které ve svém celku mohou město připomínat jen siluetou. Dominantní a informelně pojednaný středový pás rozděluje výjev na dvě poloviny a zdá se, že zrcadlí horní partii do spodní. Při pozornějším pohledu je ovšem patrné, že tomu tak není, a Paur se tak touto malbou na konci šedesátých let dopracovává k absolutnímu oproštění od konkrétnosti a dosažení navýsost přitažlivé strukturálně abstraktní malby. Město jako by se zde proměnilo do jemných usedlin popela, jež na plátně vykreslují jednotlivé tvary, fragmenty tušeného. Monochromní provedení umocňuje vnitřní hloubku obrazu, který tak lze chápat jako důležitý příspěvek ke znalosti Paurova uměleckého vývoje. Přestože tento autor dodnes stojí mimo proud nejzvučnějších jmen českého poválečného umění, je evidentní, že jeho tvorba zcela zapadá a navíc výrazně přispívá do soudobého výtvarného dění. Dílo je reprodukováno v monografii autora (L. F. Šabo / M. Paurová: Jaroslav Paur, Praha 2017, str. 126). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.