Malba s lakonickým, přesto plně vypovídajícím označením Giverny představuje koloristicky vytříbenou krajinu zachycenou v neopakovatelném impresivním podání a je vzácným vhledem do nejvyhledávanějšího období autorovy tvorby těsně před rokem 1900. Radimský byl tehdy, ve svých 31 letech, na konci století ve Francii již plně uznávaným a etablovaným malířem, jenž měl za sebou mj. pobyt v Barbizonu, bohatou spolupráci v Giverny s Claudem Monetem, a byl už dokonce laureátem zlaté medaile na Salonu v Paříži. S nebývalou energií, pomocí náročné impresivní techniky jednotlivých krátkých tahů, se mu i zde podařilo dokonale postihnout rozechvělost a pohyb, ba dokonce nenapodobitelnou těžkou vůni doprovázející vždy senoseč zalitou horkým srpnovým sluncem. Oproti běžně preferovaným odstínům zeleni a modři se zde autor přiklonil k mnohem přímočařejší paletě využívající hlavně žluté, jež je lokálně rafinovaně prokvetlá jinými kontrastujícími barvami. Poučen francouzskými vzory, dbal Radimský i na věrné zachycení vzdušné atmosféry, která se zde stává takřka hmatatelnou. Mimoto nezapomněl ani na světlo, které obrazu pomáhá rozzářit se jakoby sám ze sebe, bez potřeby vnějších světelných zdrojů. Konstrukce obrazových dimenzí je zde přesná a jasně definovatelná několika hlavními osami, tj. přesně tak, jak jsme u autora zvyklí. To však nic neubírá na autentickém zážitku z konkrétní krajiny. Představovaná malba, která si svými půvaby nezadá s nejlepšími dobovými příklady, představuje velmi přitažlivý artefakt, jemuž by patřilo čestné místo v jakékoli významné sbírce moderního umění. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.