Tyto protějškové obrazy s loveckou tematikou představují dvojici velmi cenných artefaktů svědčících o vysoké dobové úrovni vídeňské krajinomalby, jejíž výraznou součástí byl i mezinárodní proud orientovaný na holandské a italské tvůrce. Takovéto názorové prostředí ve své dílně pěstoval i Christian Hilfgott Brand, jenž se po svém usazení ve Vídni roku 1720 stal vyhledávaným umělcem stojícím v pozdní fázi svého díla až na stylovém rozhraní rokokové malby a její hravosti. Sám Brand s chutí čerpal z jiných mistrů, především těch holandských, jeho osobitý přínos je však vždy zcela patrný ve snaze o co nejvěrnější přenesení skutečnosti na plátno. Tento umělec působil též na vídeňské Akademii, což pravděpodobně jen posílilo možnosti následného přejímání jeho stylu a kompozičních schémat. Představované párové kompozice jsou svou kvalitou i ostatními formálními prvky velmi blízké Brandovu výrazu a pravděpodobně tak pochází z jeho bezprostřední blízkosti. Obě plátna řadu let až po dnešek figurovala jako deponát Muzea umění Olomouc. Při konzultacích posouzeno PhDr. H. Seifertovou a prof. V. Vlnasem, Ph.D.