Drobná, ale zato naprosto unikátní práce Žena s kohútom představuje závěrečnou fázi tvorby jednoho ze zakladatelů slovenské moderny Mikuláše Galandy, bez jehož zásadního přínosu si dnes již nedovedeme představit slovenskou malbu první poloviny 20. století. Kromě toho uměleckého pak jistě musíme vyzdvihnout i jeho přínos teoretický a učitelský. Záhy poté, co ke konci dvacátých let 20. století dokončil svá studia na pražské AVU, odešel i se svým přítelem a bývalým spolužákem Ľudovítem Fullou zpět do své domoviny, aby společně na stránkách Súkromných listov informovali slovenskou veřejnost nejen o vlastním postoji k malbě, ale především i o tom nejaktuálnějším ze světa současného evropského umění. Listy umělci vydávali mezi léty 1930–1932. V téže době oba působili na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě, kde jakožto pedagogové čerpali inspiraci z desavského Bauhausu. Právě v téže době, v třicátých letech 20. století, která můžeme bez skrupulí považovat za umělcovo nejplodnější období, Galanda propojil svou celoživotní inspiraci velkou osobností – Picassem – s tím, co nabízela slovenská lidová tvořivost a slovenský folklór. Kolem roku 1937 se pak zásadně proměnil formální charakter jeho tvorby. Postupně opustil své růžové období, aby se přesunul od plastické k ilustrativnější malbě, podpořené ostrou hranicí linie, která je svým plochým zjevem blíže slovenskému lidovému umění. Jak postupovala třicátá léta a s nimi i sílící hrozba nacismu, proměňovalo se i zpracování jeho oblíbeného tématu ženy, matky. Zatímco na počátku třicátých let spatřujeme šťastnou ženu v objetí milence či matku s rozverným hrajícím si děckem, od druhé poloviny třicátých let nás provázejí trpící a plačící ženy a matky s prázdnými náručemi nebo doprovázené symboly odkazujícími k válečné hrozbě a strachu z neznámého. Právě tak můžeme číst i obraz Žena s kohútom. Drobnou, smutkem potemnělou tvář ženy v kompozici vyvažuje barevný kohoutek, který bývá v lidové kultuře nahlížen jako posel rána a bájný tvor, který dokáže svým zakokrháním odehnat moc duchů a jiných příšer zjevujících se a řádících během noci. Galanda si v tomto období rostoucí agrese jasně uvědomoval možné důsledky nacistického šílenství pro celý civilizovaný svět. Proto se nejen svým hlasem a perem, ale i svým štětcem přihlásil k demokracii a spravedlnosti. Jeho obraz Žena s kohútom tak představuje zásadní dílo nejen z hlediska Galandovy tvorby, ale i vzhledem k historii. Dokazuje sílu kultury neustále připomínat a odkrývat noci našich dní. Obraz je černobíle reprodukován v monografii Zity Kostrové (Zita Kostrová: Mikuláš Galanda 1895–1938, Bratislava 2001, str. 271, kat. č. 226). Dílo pochází z rodiny sousedů Mikuláše Galandy. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza Ing. M. Hodoše.