Jedinečná a svým provedením nesmírně vzácná kresba Mikuláše Medka je nádhernou ukázkou techniky, jež se v jeho tvorbě objevuje jen příležitostně. Kresba, které se věnoval jen velmi vzácně, mu oproti malbě umožňovala absolutní redukci tvarů i forem. Nosným momentem předkládané práce je napětí mezi tváří, jež je zobrazena v jednu chvíli z anfasu, v druhou však z profilu. Dvě veliké kulaté oči, z nichž přítomnost jen pravé zorničky vyvolává v divákovi zvláštní nervozitu, jsou jen jednoduchou a jakoby náhodnou linií propojeny s dravými ústy. Celý výjev plave v modré ploše, kterou autor záměrně ponechal prázdnou. Podařilo se mu tak velice úspornými prostředky skrze hru obrysů a stínů vytvořit dílo plné drásavé atmosféry, jež výrazově v mnohém předčí jeho malby z tohoto období. Od Medka kresbu získal sběratel Eli Wallitt, americký finančník, který po polovině 60. let začal spolu se svou ženou zaplňovat jejich vilu na předměstí Ženevy obrazy, mimo jiné právě těmi Medkovými. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. E. Kosákovou-Medkovou, historičkou umění a dcerou autora. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Jedna z nejkrásnějších kreseb ze zlomových let 1968–1973 se jmenovala Modrý obličej, byla zcela monochromní, pojatá autorovou nosnou modrou barvou, do níž příležitostně zasahuje tuš, vytvářející obrysy a stíny. Medek zúžil tvář pouze na dva motivy, jednak výrazné kruhy očí, přičemž zorničku udělal pouze u pravého, čímž zdůraznil perceptuální kvality, přecházení zraku z jednoho oka do druhého, a ústa, která nakreslil z profilu, jež jsou vyplněná ostrými čepelemi-zuby. […]“).