Vysoce sugestivní, až expresivní plátno Myslivci v polích pochází v rámci Čapkovy tvorby z období, kdy vlivem politicko-historických událostí, k nimž tento vzdělaný a všestranně nadaný umělec a literát nemohl být slepý, doznívá radostná nota ve volených tématech i výrazu a objevuje se akord disharmonický. Bezpochyby se Čapek znovu konfrontuje s emocionálním jazykem Munchovým, o čemž v obraze svědčí velice fluidní a výrazové zpracování krajiny. Figurální žánrový námět se v polovině třicátých let spojuje s krajinným motivem, jak se to začalo projevovat v nenápadné skupině mysliveckých obrázků z let 1934–1935, k nimž patří i předložené plátno. Jeho uvolněný rukopis představuje krajní polohu malířštějšího, pohledově věcnějšího výrazu, a doplňuje tak stylovou rozmanitost vzrůstající v Čapkově pozdní tvorbě. Velice podmanivě působí šedavě bílé husté nebe, které zabírá větší část obrazové plochy a je tvořeno gestickým malebným přednesem hrajícím na struny podvědomí. Dílo bylo součástí členské výstavy Umělecké besedy v roce 1936. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc.