Výjimečná práce představuje tvorbu velice zajímavého a v poslední době velice ceněného umělce Vlastimila Beneše. Tento věčný milovník města v jeho nejprostší kráse navázal tematicky na tvorbu členů Skupiny 42, stylově se však vydal zcela vlastní a velice suverénní cestou. Fascinovaly ho především periferní oblasti, ze čtvrtí mu byl nejbližší Žižkov, kde vyrostl a kde měl i ateliér. Omšelé, ale křehce poetické fasády žižkovských domů zachytil z mnoha úhlů, v detailech i panoramaticky. Plátno Baráky je ovšem unikátní zaprvé svým relativně raným datem vzniku a zadruhé způsobem malby, která v sobě nese značně více imprese, než je pro Beneše typické. Patrně ho k tomu dovedlo světlo, pozdně večerní nebo snad brzce ranní, které jemně světélkuje na barevných omítkách činžáků. Beneš tak v obraze rozehrává přehlídku tvarů budov, střech, komínů a antén. Zvláštním momentem celé autorovy tvorby a zejména této malby je naprosté minimum oken, které do fasád začlenil. Dokonce by bylo možno nazývat ho „malířem slepých fasád“, přesto však jeho díla působí veskrze pozitivním dojmem. Tato velkoformátová práce je tak opět dokladem jeho neskonalého citu pro křehkou poetiku každodennosti v městské architektuře, navíc podaného s nečekaným experimentálním elánem. Práce byla vystavena v Galerii Československého spisovatele v roce 1958 (kat č. 14) a dále v Galerii KODL na výstavě Svět Vlastimila Beneše, v jejímž katalogu je i reprodukována (Praha 2021, kat. č. 5, str. 10). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. A. Strnadlové (cit.: „[…] Práce znamená v Benešově tvorbě sice ztvárnění oblíbeného tématu, ovšem zároveň se svým malířským zpracováním lehce odlišuje, a to nejen v rámci doby svého vzniku, ale v podstatě v kontextu celé jeho tvorby, jež je obvykle signifikantní svým hladkým rukopisem a kompaktní prací s barvou v ploše. […]“).