Reprezentativní dvojice maleb je vynikající ukázkou práce jedné ze zásadních osobností generace nastupující na počátku 60. let Jana Kubíčka. Svébytný rukopis se u umělce začal projevovat na přelomu 50. a 60. let, kdy vytvářel obrazy pomocí barevných laků na lepenkovém podkladu. Stékáním barvy vznikaly abstraktní kompozice, jejichž podobu Kubíček postupně ovlivňoval mechanickou manipulací s podkladem. Proces řízení malby se pro autora stal důležitým prvkem. Navzdory tvarové prostotě Kubíček nesledoval pouhou smyslovou kvalitu, ale směřoval k odhalení specifické duchovnosti. Barevná redukce předkládaného diptychu skvěle podtrhuje údernost mechanicky generovaných tvarů, jež ve svém základním obrysu přiznávají tvary kruhu a čtverce, ale duplikací geometrických ploch se postupně rozrůstají za jeho hranice. Rozdělené kruhy a čtverec, dvě dimenze jsou postaveny na postupné degradaci síly tvaru. Dynamický růst se nám představuje ve své hluboké významovosti a stává se vizuální hrou nejzákladnějších výrazových prostředků i barev. Autor tak ukazuje jinou formu analytické práce s obrazem, jež od meziválečného umění dospěla k obdivuhodné čistotě a racio­nální redukci svých forem. Při konzultacích posouzeno MgA. K. Štědrým a rodinou autora. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického (cit.: „[…] Diptych nazvaný Rozdělené kruhy a čtverec – dvě dimenze je typickou ukázkou jeho zralé tvorby přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy využil všechny své dosavadní zkušenosti a dospěl ke svému krajně úspornému, od všech nepodstatných detailů oproštěnému projevu. V něm se řídil pravidly, která si sám určil a která někdy sám překračoval. […]“).