Komorní co do rozměru, zato však velice působivé dílo Zlatý zvuk patří k posledním obrazům, které za svého života František Janoušek namaloval. Právě v tomto období života se Janoušek, ač z polohy vlastního pochopení surrealistické malby, přibližuje k evropskému a konkrétně pařížskému vlivu. Obzvláště pak tam, kde se setkává to lidské s tím přírodním, jako je tomu u Miróovy organické linearity či Dalího obludných bujení. Janoušek, chápaje umění jako aktivní složku dějin, obrazem Zlatý zvuk komentuje proměnu lidství v době válečného ničení a nacistické zloby. Právě zde se Janoušek dostává na krajní hranici svých biologicko-technických metamorfóz lidského těla. Prazvláštně deformované tělo složené z amorfních hmot se zceluje v oblasti hlavy, které z úst vychází ruka držící neidentifikovatelný technický předmět nebo se v něj snad měnící, který patrně vydává „zlatý zvuk“. Zvuk pozlacený, zvuk možná hlásající válečnou propagandu či zhoubu lidství. Obraz jistě patří nejen ke kunsthistoricky, ale zejména pak ke sběratelsky velmi zajímavým dílům Janouškovy tvorby, což můžeme stvrdit i zajímavou výstavní historií: byl vystaven na posmrtné výstavě Františka Janouška v pražském Mánesu v prosinci 1947 (kat. č. 83), na výstavě uspořádané Středočeskou galerií v jejích tehdejších výstavních místnostech na zámku v Nelahozevsi v roce 1965 (kat. č. 131), na repríze této výstavy v pražském Mánesu v roce 1966 (kat. č. 64) a na retrospektivě Janouška v pražském Mánesu na konci roku 1991 (kat. č. 108). Obraz byl reprodukován v monografii Františka Janouška od Jindřicha Chalupeckého, Odeon 1991, obr. 141. Plátno má č. soupisu 716, pochází z rodiny autora a bude zařazeno do chystaného soupisu díla v připravované monografii PhDr. J. Vykoukala. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Ztvárňuje vizi, která se již pohybuje za hranicemi surrealismu, jenž autorovi přišel jako příliš umělý: vyjadřuje se sice prostřednictvím jeho tvarosloví, nicméně jde spíše o výraznou expresívní polohu, která má nadčasový ráz vnitřní vize. […]“).