S až abstrahujícím přesahem výtvarně moderně pojatá práce, přesně zachycující stav malířovy mysli v první polovině 30. let, je zástupcem Fillova vyspělého meziválečného tvůrčího období, v němž převažoval bytostný sensualismus a radost ze života oproti dřívějším melancholickým akcentům. Díky překonání syntetického kubismu a výraznému přiblížení se k surrealismu, který nastartovala mimo jiné výstava Poesie 1932, dosáhl v této fázi výtvarník nečekaně svěžích barevných kompozic, které jsou po všech stránkách vizuálně nesmírně přitažlivé a v rámci jeho dalšího uměleckého vývoje naprosto klíčové. Na plátnech začínají častěji převládat smyslově bohaté organické tvary, obrazy se stávají bujným rejem forem a barev, které se do sebe vkliňují, zápasí spolu nebo se jen harmonicky doplňují. Velice kompaktně působící scéna přináší v mnoha směrech sumu umělcových hlavních, často používaných témat, ať již se jedná o motiv lahve a sklenice či rozložené ovoce na podnose, a dokládá tak jeho široké tehdejší rozpětí, především způsob, jakým ustálené náměty přehodnocoval a dával jim novou podobu. Zářivá, dalo by se říci, veselejší paleta souvisí více než kdy předtím s Fillovou uvolněností, jistotou a chutí k experimentování, o čemž svědčí práce s různými technikami, jako střídání pastózní hmoty s hladkou malbou nebo použití emailu a písku v olejovém základu. Ve zřetelném zjednodušení všech předmětů působí množství drobných sil, jejichž akce a pohyby jsou proti sobě dostatečně vyváženy tak, že výsledkem je paradoxně zdánlivý klid vycházející z celého díla. Filla každý jednotlivý prvek obtahuje výraznou černou linkou, která však nezvýrazňuje plasticitu předmětů, nýbrž vytváří spíše dojem dynamické arabesky, díky níž běžné věci z domácnosti působí na jakémsi jevišti, nabyly nového, až záhadného a symbolického významu. Původně získáno přímo z autorova ateliéru. Na rubu autorské číslo F 313 červenou tužkou. Autenticita byla ověřena Filla Foundation a obraz bude uveden v soupisu díla, který chystal prof. PhDr. V. Lahoda, CSc. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. T. Donné. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Na tomto Fillově zátiší okamžitě zaujme jeho vláčné, organické pojetí, které proniká celou kompozicí, v němž lze spatřovat ještě dozvuky předcházejícího lyrického kubismu, nicméně ve způsobu pojetí je již patrná zřetelná proměna, týkající se důraznosti, ke které autor dospěl během prvé poloviny třicátých let, kdy propojoval černou obrysovou kresbu s barevnými, pevnými hranami, takže přistoupil ke dvěma současným způsobům znázornění: ohraničeného, v němž si předměty uchovávají svou identitu, a zároveň bezprostředně vplývají do dalšího předmětu, na němž jsou položeny. […]“).