Cornelis Huysmans byl vlámský malíř krajin, jenž prošel školením u Gaspara de Witte v Antverpách a u Jacquese d'Arthois v Bruselu, jenž Huysmanse inspiroval především ke kompozicím zvlněných lesních krajin s průhledy do dálky. Dobová obliba v italské krajinomalbě, případně v odkazu Nicolase Poussina, se silně promítla i do jeho práce. Umělecká praxe vysokého umění v období přelomu 17. a 18. století byla kromě solitérů vyčnívajících nad průměr založena na dokonalém řemeslném provedení a přejímání atraktivních či módních motivů. Čím bližší provedení po technické a motivické stránce, tím přímější spojení časové i místní s původním zdrojem bylo lze očekávat. Předpokládaná datace představované malby, vysoká výtvarná kvalita i její zařazení do okruhu Cornelia Huysmanse proto svědčí o bezprostředním spojení s tímto vlámským mistrem, jenž patřil k vůdčím uměleckým osobnostem své doby. Hodnotu díla kromě výše uvedeného potvrzuje nejen jeho dobrá provenience (v době mezi válkami se patrně nacházelo v soukromém majetku v Berlíně, následně zakoupeno kolem roku 1950 od brněnského starožitníka K. Dittricha, po roce 1958 deponát v Muzeu umění Olomouc, 1993 navrácen dědicům původního majitele, následně až doposud zapůjčeno do Muzea umění Olomouc), ale i jeho publikování v odborné literatuře (L. Machytka / G. Elbelová, ed.: Olomoucká obrazárna. II, Nizozemské malířství 16.–18. století z olomouckých sbírek, Olomouc, 2000, str. 77 a 79). Toto plátno proto lze označit za výjimečnou sběratelskou příležitost. Při konzultacích posouzeno PhDr. H. Seifertovou a prof. V. Vlnasem, Ph.D.