Působivé plátno je výmluvným reprezentantem díla jednoho z nejosobitějších pražských umělců přelomu 19. a 20. století, v jehož tvorbě se spojují a někdy i střetávají neoromantické tendence s východisky akademismu a ohlasy symbolismu skutečně originálním způsobem. Pirner prostřednictvím kreseb z fantastické říše často komentoval stav současné společnosti i umělecké praxe. Po trpkých zkušenostech s uměleckým světem, kdy po několika neúspěšných pokusech získat oficiální zakázky ustoupil v 90. letech z veřejné sféry, se o to více propisovala do jeho děl ironie a sarkasmus, skrze něž bojoval za ideály umění. Své postoje vyjádřil i v tomto díle s bohatě dekorovaným rámcem plným monochromně pojatých mytologických a pohádkových postav. Spatřit lze bájnou sfinx obklopenou fauny, kentaura, rytíře, křehké figury proplétajících se víl, drobné putti, ale i anděly v plné zbroji. Právě tyto postavy by měly být dle umělce „pomocníky vedoucími k mistrovství“, oproti tomu do středového okulu umístil „pomocníky naivity“, totiž kloubovou figurínu opřenou o fotoaparát. Pirner tímto kritizoval uměleckou snahu o dosažení věrné podoby skutečnosti a soudobý trend fotografického naturalismu. Tyto postupy se Pirnerovi příčily, neboť zastával názor, že škodí umělecké fantazii. Obraz byl vystaven roku 1899 na Výstavě Jednoty umělců výtvarných v Praze pod názvem Zátiší (kat. č. 100) a roku 1924 na výstavě Soubor díla Maxe Pirnera v SVU Mánes (kat. č. 509). Hodnotu díla potvrzuje jeho publikování a reprodukování v malířově monografii (R. Prahl: Maxmilián Pirner, 1854–1924, Praha 1987, obr. a kat. č. 296), v publikaci Karikatura a její příbuzní (R. Prahl / R. Vondráček / M. Sekera, Plzeň 2014, str. 127, obr. 175), dále je uvedeno v časopisech Zlatá Praha (roč. XVI., Praha 1899, str. 610, č. 51, pod názvem Zátiší), Politik (F. X. Harlas: Die Ausstellung der Jednota výtvarných umělců, 24. 10. 1899, str. 1), Dílo (V. Šuman: Max Pirner, č. 17, 1923–4, str. 32–33; 49–54) a Prager Presse (J. Pečírka: Max Pirner, roč. 4, 1924, č. 43, str. 6). O promyšlenosti výtvarného konceptu svědčí dochovaná přípravná kresebná skica, která je pod názvem Pomocníci naivity a mistrovství II (1894, kvaš na papíře) publikována v malířově monografii (R. Prahl: Maxmilián Pirner, 1854–1924, Praha 1987, obr. a kat. č. 297) a v časopise vídeňské secese Ver Sacrum (č. 10, 1899, str. 2), jehož celé číslo bylo umělci věnováno. Dílo původně patřilo do významné náchodské sbírky podnikatele a sběratele umění Leo Strasse, jehož štítek se nachází na rubové straně. Při konzultacích posouzeno PhDr. Š. Leubnerovou a prof. R. Prahlem, CSc.