Vynikající kresba Milana Grygara ukazuje, jakým způsobem umělec pracoval s repetitivní pravidelností a opakováním abstraktních geometrických prvků. Zvuk byl pro Grygara vždycky důležitou součástí a inspirací k tvorbě. Hledal takovou formu kresby, která by umožnila vyjádřit přítomnost zvuku v obraze. Pravidelné sítě jemných šraf se v jeho kresbách obměňují na základě experimentu s jednoduchým grafickým prvkem. V předložené kresbě je patrné, že se nosným konstrukčním prvkem stává rytmus. Kontrast bílé, černé a červené, linií a plochy, využívá Grygar v pravidelné síti, jež se ale ve středové ose láme, narušena červenou dvojlinkou, která síť protíná od shora dolů a návaznost sítě o nepatrný kousek posouvá. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.