Špillarova Toaleta, výtvarným projevem blízká mj. kompozicím jeho blízkého spolupracovníka Jana Preislera, zde prostřednictvím pastelových tónů, spontánního rukopisu a skicovitého podání buduje silný, snově, až arkadicky působící senzuální zážitek. Podstatné je, že roku 1907 obeslal Špillar z Paříže, kde působil mezi lety 1902–1908 a proměnil zde svůj výraz, fascinován především Jamesem McNeillem Whistlerem a Pierrem Puvisem de Chavannes, soutěž na návrh mozaiky pro průčelí Obecního domu v Praze, kterou o dva roky později také realizoval a která se stala asi jeho obecně nejznámějším dílem. Představovaný olej tak musíme vnímat z pohledu doby, kdy autor prožíval období největšího uměleckého rozpuku a úspěchu. Zajímavostí je také to, že motiv sedící ženy odkládající před koupelí svršky nalezneme rozpracovaný i v díle z téhož roku nesoucím název Koupání s plameňáky I, zdobícím dnes sbírky Národní galerie v Praze (inv. č. O 6474). Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.