Václav Špála se portrétováním rodinných příslušníků zabýval zejména v raném období své tvorby a mnoho z těchto děl je důkazem, že moderní pohled dokázal uplatnit nejen v krajinomalbách a zátiších, ale i v dalším z klasických výtvarných žánrů. Špálovo všímavé oko a ruce nejčastěji zachycovaly manželku Janu, přezdívanou Žanda, a následně i syna Jana ponejvíce v expresivních či kubizujících tvarech. Podstatná však pro Špálu byla barevnost, jak vyplývá i z pozdějších synových portrétů, kupř. Jenda v tmavých kalhotách (1929) či Jenda v pruhovaném tričku (1931). V našem případě zobrazil malíř čtyřletého Jendu na zelené ploše znázorňující kvetoucí louku, na které vystavěl chlapcovo tělo v modrých šatech a bílém kloboučku, zpod kterého se rýsuje sveřepý výraz naznačující, co si asi tak Jenda o tatínkově portrétování a klidném sezení v trávě myslí.
Obraz byl vystaven na autorově samostatné výstavě (Václav Špála: Figurální obrazy, Výstavní síň Mánesa, Praha, červen až srpen 1957, kat. č. 93). Jeho hodnotu zvyšuje skutečnost, že byl zakoupen v rodině autora a následně celou dobu v držení jednoho majitele. Ve vlastním Špálově soupisu figuruje pod č. 15 (E. Burget / R. Musil: Václav Špála, soupis díla (1885–1946), Praha 2002, s. 41, Jenda sedí (Z Chocerad)). Na rubu autorův původní štítek se soupisovým číslem 15 ve dvojité závorce. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Pro ctitele Špály je přínosný rozvinutím dvou kontrastů, dominantní zelené vůči stopově přítomné žluté, dominantní modré vůči nepatrně se projevující červené. Souhru těchto čtyř vzájemně se provazujících barev usazuje a proniká tělová barva dětského těla. […]“).