Emocionálně silné dílo Františka Tichého, vyhledávaného a uznávaného malíře českého moderního umění, se dotýká jeho oblíbeného tématu commedia dell'arte. Jde o druh zábavného divadelního žánru, který využíval ustálené karikované typy rolí a pracoval s hereckou improvizací. Vznikl v Itálii v 16. století, brzy si jej oblíbila divadla v celé Evropě a nezmizel ze scény ani po svém největším rozmachu v polovině 17. století. Nejoblíbenější postavou byl Harlekýn, komický sluha v kostkovaném obleku se škraboškou, jenž se zamiloval do služky Kolombíny. Dalšími základními postavami byli Pantalone, bohatý a lakomý benátský obchodník, lékař nebo právník Dottore a nakonec jízlivý Pulcinella. František Tichý se o commedia dell'arte zajímal stejně jako o cirkus, který pro něj představoval druh „nízkého“ umění v opozici vůči akademickému a oficiálnímu, veden touhou po přirozenosti a opravdovosti. Ve svých postavách harlekýnů a divadelních scénách navazoval na díla starších mistrů Antoina Watteaua, Francisca Goyu a Honorého Daumiera. Z českých umělců se tématu věnoval Karel Myslbek, s nímž byl Tichý vnitřně spřízněn v sociálním soucítění zpracovaném v tragickém duchu oproti umělcům optimistického civilismu. Ve svých obrazech Tichý reagoval na aktuální politickou situaci a vědomí ohrožení a ztráty svobody. Oběšený Harlekýn se úzce vztahuje k dobovým událostem a umělcovu osudu. Variantou na představované dílo temperou na papíře z roku 1948 je olejomalba z roku 1949. Obě varianty nevznikly jako abstrahovaná idea sebevraždy, nýbrž malířova duševního stavu. Jedná se o tragické finále, protože byl tehdy z politických důvodů zrušen Tichého ateliér na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Malba je silnou existenciální výpovědí doby, představující vrchol autorova tvůrčího období. Sběratelskou hodnotu zvyšuje původ ze sbírky významného českého sběratele moderního umění JUDr. Jaroslava Borovičky. Při konzultacích posouzeno doc. T. Winterem, Ph.D., a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.

Reprodukováno:

• F. Dvořák: František Tichý, Praha 1971, nestr., obr. 15
• J. Tomeš: František Tichý, Praha 1976, str. 137, obr. 53, a nestr., obr. 360
• B. Fučík: Čtrnáctero zastavení, Praha 1992, obr. str. 163
• T. Winter: František Tichý, Praha 2002, str. 164, obr. 190
• B. Fučík / M. Hlaváčková: František Tichý, Plzeň 1990, str. 26, obr. 49

Prezentace na samostatných výstavách:

• František Tichý: Životní dílo, SVU Mánes, Praha, 6. 7. – 30. 9. 1962, mimo katalog
• František Tichý 1896–1961: Výběr z umělcova životního díla, Dům umění, Alšova jihočeská galerie, České Budějovice, 15. 2. – 17. 3. 1963, kat. č. 39
• František Tichý: Obrazy, kresby, grafika, Galerie výtvarného umění v Chebu, březen 1965, kat. č. 39
• František Tichý: Gemälde, Zeichnungen, Grafik, Haus am Lützowplatz, Berlín, 4.–30. 5. 1966, kat. č. 121
• František Tichý, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, květen–červen 1990, kat. č. 49
• František Tichý, Západočeská galerie v Plzni, červenec–srpen 1990, kat. č. 49