Mistrovská barevnost zátiší s motivem hyacintu od Václava Špály je ukázkou jeho klasické pozdní tvorby, v níž pracuje s variacemi jednoho tématu, jemuž dává stále novou poetiku a umělecký výraz. Zátiší pojmenoval Špála ve svém katalogu jako Růžová hyacinta v hrnku na kostkovaném ubrousku, pozadí modré stíny. Obraz byl namalován v březnu 1938. V této době zastával Špála funkci předsedy SVU Mánes poté, co byl v mladých letech členem skupiny Tvrdošíjných. Občansky velmi prožíval těžkou dobu, která se podle jeho slov promítala ve své dramatičnosti i do zátiší s květinami: „Mé kytice při vší jasnosti a zvuku v protikladu modré, kterou sem vnáším potřebnou svěžest, prostorovost a dynamiku, mívají smutný ráz. Přes svůj jas a smavý vzhled může malovaná kytice vyzníti jako chorál teskných dálek básnivého charakteru. Dnešek se svým barbarským násilím a nejistotou chvíle i života odráží i v obraze kytic.“ (V. Špála: Malovaná kytice, Volné Směry XXXIV, 1938, str. 143) V květinovém zátiší využil svou erbovní jasnou ultramarínovou modř v kontrastu s rumělkovou červení ubrusu a růžových květů díky přimíchání zinkové běloby. Čisté a jasné tahy štětcem potvrzují autorovu suverenitu a virtuozitu. Jedná se o vysoce kvalitní a esteticky působivé dílo klasika českého moderního umění. Obraz je uveden ve Špálově soupise díla pod číslem 1091 (E. Burget / R. Musil: Václav Špála, soupis díla (1885–1946), Praha 2002, str. 102). Na blindrámu se nachází ve dvojité závorce číslo 8A, zařazující tento obraz mezi velmi povedená díla, kterých si sám autor cenil. Jako první majitel je ve Špálově katalogu uveden pan Jaroš z Olomouce. Dílo bylo spraveno autorem v roce 1945, kdy zalepil dvě trhliny na zadní straně plátna. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa. (cit.: „[…] Mezi bohatými zátišími, složenými z velkého množství nejrůznějších květin, se prosadila i taková, která se soustřeďují vyloženě na jednu rostlinu, ať šlo o sněženky, nebo v tomto případě o hyacint, který byl Špálovi podnětem k přesnému malířskému pojetí, ukazujícímu, jak dokázal přehodnotit smyslově vnímanou realitu, jak jí dával vlastní podobu.[…]“).