Jiří Štourač je malířem na české scéně ojedinělým. V mládí na něj zapůsobilo dílo Jana Zrzavého díky své meditativní malířské poloze. V osmdesátých letech jej během cesty do Itálie nadchly fresky renesančního malíře Pierra della Francescy, které ovlivnily jeho tvorbu svou barevností a smyslem pro lineární perspektivu. Do obrazu Zátiší s cívkou se plně promítá Štouračův tichý svět, který je blízký metafyzické malbě Giorgia Morandiho a malířů kolem italské umělecké revue Valori plastici, jejichž programem byl návrat ke klasickému umění. Kompozice složená z nejobyčejnějších předmětů zobrazených jemnými pastelovými tóny v sobě ukrývá i přes svou jednoduchost tajuplnost a záhadnost. Štourač svá zátiší skládá a hledá výraz, který by byl nejsilnější. Tím, že dílo vzniká pomalu, a součástí malování je důležitý proces přemýšlení a váhání nad výslednou formou, všechny jeho prvky nakonec dostávají logický řád. Štouračova díla mají mnoho podmaleb a vrstev, čímž se vrací ke klasické technice olejomalby, kterou obdivoval u starých mistrů. Mnohé jeho obrazy nejsou vůbec jednoznačné: „To by bylo hodně špatné, kdyby měl obraz jen jedno poselství. Umění začíná právě tehdy, když výklad přestává být jednoznačný,“ odpovídá vlastními slovy. (N. Schmidt: Jiří Štourač, Belveder, Královský letohrádek na Pražském hradě (kat. výst.), 8. 6. – 31. 10. 2023, str. 42) Štouračovy práce hledají vyjádření trvalých hodnot a díky tomu se řadí mezi nadčasová díla, jež obstojí v každé době. Obraz pochází přímo z ateliéru autora. Přiložen certifikát autenticity KodlContemporary.