Tato pozoruhodná podobizna je nádherným příkladem portrétní malby Františka Tichého, vysoce obdivované a oceňované osobnosti české avantgardy první poloviny 20. století. V roce 1930 odcestoval Tichý do Francie a usadil se v Paříži, kde mohl zblízka pozorovat aktuální dění na poli výtvarného umění. Díla z pařížského období patří mezi vrchol jeho tvorby. Tehdy rozšířil svůj okruh témat a prohloubil důraz na symbolický význam obrazu. Seznámil se s tvorbou Georgese Seurata, jehož pointilistický způsob malby obdivoval. Přizpůsobil jej však svému výrazu, ve kterém byl důležitý pohyb, byť jen letmý nebo zastavený, a přetvořil tak Seuratův statický a téměř sochařsky klidný malířský rukopis ve svůj bezprostřední styl, spojující fauvistickou barevnou chromatiku a seuratovské jemnější valéry v barevných skvrnách. Jeho plátna začaly zaplňovat postavy klaunů, harlekýnů a pierotů. Tito klauni se ovšem vůči českým šaškům z cirkusů proměnili v docela jiný typ klauna melancholického, podobného kultivovanému náměsíčnímu pierotu, oblíbenému v této době celou generací umělců. V Paříži vzniklo jen velmi málo individuálních portrétů v protikladu k předchozímu období dvacátých let. Olejomalba Tetovaný muž (Japonec) z roku 1932 patří stejně jako hlavy klaunů ke skupině typologických studií. Studie hlav klaunů svědčily o trvalém zájmu o lidskou tvář, jež byla zakryta maskou nebo profesionálním smutkem. Okouzlen divadlem a obeznámen s etnickým uměním propůjčil Tichý svému modelu v melancholické poloze typ exotické postavy z dálného východu, jejíž tvář je zkrášlena tradičním tetováním. Fascinace cizími kulturami byla jedním z nových podnětů v jeho tvorbě. Díky zájmu o minulé umělecké styly a starší věci nazval historik umění Václav Nebeský jeho pařížské obrazy „fantastickým visionářstvím“, jež se plně projevilo v zobrazeních kouzelníků, klaunů a divadelních postav oplývajících snovou atmosférou. Sběratelskou hodnotu díla zvyšuje jeho publikování v řadě odborných monografií (F. Dvořák: František Tichý, Praha 1960, obr. 21, název: Muž s tetováním; J. Tomeš: František Tichý: Malířské dílo, Praha 1976, obr. 13). Dílo je uvedeno v autorově soupise olejů (T. Winter: František Tichý, Praha 2002, kat. č. 69). Při konzultacích posouzeno doc. T. Winterem, Ph.D., a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.