Jedinečná intenzivní barevnost zátiší Václava Špály z něj právem udělala mistra českého kolorismu v moderním umění. Jeho dílo je nadčasové, neboť s věkem nebledne, ba přímo naopak: rozkvétá do stále nové a jasné krásy květin, které s horlivou neúnavností a radostí maloval. Květinové zátiší, nazvané autorem ve svém soupise Polyanty, růžové a červené ve džbánku, karp. deka, mraky, kus, zobrazuje kytici rozkvetlých červených růží v malovaném džbánku na pruhované karpatské dece. Záliba v malování květinových zátiší zůstala Špálovi věčnou inspirací, která jej provázela celou uměleckou drahou: „Kytky jsem maloval již od počátků svého malování a úsilí po samostatném výraze. […] Barevný a vonný svět kytek mě vzrušoval a dojímal, že jsem je zahrnul do svého tvůrčího úsilí a maloval jsem je s horoucností a zdokonaloval je stále obrazově.“ (V. Špála: Něco o kritice, Volné směry XXX, 1933–34, str. 182) Dílo bylo podle razítka na zadní straně plátna pravděpodobně prezentováno na výstavě SVU Mánes v Praze (Obraz a socha v bytě I., 12. 10. – 17. 11. 1940, kat. č. 97). Na blindrámu se nachází autorské číslo 1296, pod kterým je obraz uveden ve Špálově soupise díla (E. Burget / R. Musil: Václav Špála, soupis díla (1885–1946), Praha 2002, str. 118). Toto číslo je ve dvojité závorce zařazující tento obraz mezi velmi povedené práce, kterých si sám autor cenil. Hodnotu díla zvyšuje jeho první majitel, kterým byl prezident Emil Hácha. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa. (cit.: „[…] Špála rozvinul kontrast blízkosti a dálky, uskutečněný často tím způsobem, že za malované zátiší postavil některou ze svých krajin. Vzniklo tak dramatické pnutí, které vyrovnával pevný tvar bílého džbánku s horizontálně vedeným dekorem větévky. Klid vznikající mezi statickým, oblým tvarem džbánku, a napětím panujícím v jeho okolí, představuje dlouhodobou devizu příznačnou zejména pro Špálova zátiší. […]“).