Joža Uprka se zde představuje jako umělec neoddělitelně spojený s venkovským obyvatelstvem a folklorem, jako malíř fascinovaný rodným krajem a národopisem, jehož vyhraněné motivické zaujetí vycházelo jak z osobního naturelu, tak z dobového ovzduší západního umění na počátku 20. století, které hledalo své autentické kořeny např. právě ve folkloru či primitivních exotických kulturách. Uprkova tvorba měla právě v této době na počátku století své nezastupitelné místo a stala se mj. také jedním z vizuálních argumentů v otázce práv slovanských národů v rámci tehdejšího Rakouska-Uherska.
Představované dílo Pohřeb dokázalo ryze folklorní, a tedy ze své podstaty lokální rekvizity přetavit ve vysoké umění – podařilo se mu to mj. díky autorově výborné znalosti moderní evropské malby, uplatnění principů plenérismu, impresionismu a secesního dekorativismu. Námět a obsah určuje už samotný název. Mimo námětu však je nutné sledovat i umělecké zpracování, založené na práci se světlem, brilantním použití barevné skvrny a repetičním rozčlenění obrazové plochy na jednotlivá filmová políčka smutečního průvodu, na jehož forbíně se šourá, spíše než kráčí, stařec s dvěma dětmi. Právě vertikální členění prokvetlé zlatavým a pomalu opadávajícím listím tvoří odhmotněný dekorativní rámec jinak hluboce lidského výjevu, jenž v sobě nese jednoznačné afinity s některými artefakty vídeňské secese.
Dílo bylo opakovaně publikováno a reprodukováno v odborné literatuře (Š. Jež: Joža Uprka, k pátému výročí umělcovy smrti, Praha 1944, repro. č. XLIV; H. Musilová: Joža Uprka, 1861–1940, Evropan slováckého venkova, Praha 2011, kat. č. 133, repro. str. 250). Obsáhlé katalogové heslo shrnující veškeré známé informace o publikační historii díla se nachází v recentním soupise autorova díla (J. Kačer: Joža Uprka 1861–1940, Hodonín 2023, repro. str. 85, Soupis malířského díla str. 268). Malba má i svou neopomenutelnou výstavní historii (Exhibition of Slovak Art, The Doré Gallery, Londýn, 1911, dílo bylo zvěčněno přímo v expozici, viz přiložená fotografie; Tschechische Kunst 1878–1914, Mathildenhöhe Darmstadt, 18. 11. 1984 – 3. 2. 1985; Joža Uprka: Evropan slováckého venkova, Valdštejnská jízdárna, Praha, 23. 9. 2011 – 22. 1. 2012). Opomenuta by neměla být ani provenience této práce – ve své sbírce ji měl významný meziválečný podnikatel, mecenáš a sběratel Richard Morawetz (umístěna byla tehdy na zámku ve Světlé nad Sázavou). Po jeho nuceném odchodu do zahraničí na konci března 1939 prodal dílo roku 1941 správce zámku ve Světlé Schulz-Engelhardt přes starožitníka J. Hořejše do Národní galerie v Praze (inv. č. O 2367). Obraz byl navrácen dědicům na základě restituce roku 1991. Setkáváme se zde s výjimečnou prací vysoké výtvarné a kulturní hodnoty, která je navíc prezentována ve vkusné adjustaci. Nejen na základě výše zmíněného, ale i díky vzácnému výskytu podobných autorových prací na trhu s uměním lze toto plátno označit za výjimečnou sběratelskou příležitost. Významná pražská sbírka. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a MgA. J. Benedíkem. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.