Výjimečný obraz Rudolfa Kremličky je mistrnou prací z jeho vrcholného období. Po studiích na pražské Akademii, kde jej formovaly tak rozdílné osobnosti, jakými byli Hanuš Schweiger a Antonín Slavíček, se vydal díky Hlávkovu stipendiu na cesty do Holandska a Paříže. Ve Francii obdivoval tvorbu impresionistů, Edgara Degase, Augusta Renoira, Édouarda Maneta, ale i Paula Cézanna a Henriho Matisse. Největším inspiračním zdrojem se mu však stala tvorba Jeana Augusta Dominiqua Ingrese, jehož senzitivní styl spojený se smyslností a erotickým kouzlem souzněl s Kremličkovou citlivostí. Celoživotním tématem se mu stala oslava krásy ženského těla jako zprostředkovatele smyslového světa. Maloval senzuální akty, jaké se v českém prostředí vyskytovaly velmi zřídka. Byl ovlivněn dobovým návratem k neoklasicismu, stejně jako jeho vrstevníci ze skupiny Tvrdošíjní, se kterými vystavoval od roku 1918 a jejichž tvorba spojovala naivizující formu s civilistním obsahem, představujícím lásku k obyčejným věcem, lidem a práci. V říjnu roku 1925 proběhla umělcova první samostatná výstava v SVU Mánes a téhož roku vyšla jeho první monografie v Musaionu, s úvodním slovem od francouzského historika umění Elieho Faura. Ve svých konfesích, které vydal roku 1924, vysvětlil přechod svého způsobu práce od modelu k vnitřní představě: „Představy mé byly již silnější, příroda – mi nedostačovala. Zpřísněná kresba, živená spodní strukturou mého modelu, dováděla mne k linii, inherentní mé představě. Touto spojenou prací podařilo se mi vytvořiti si kresbu mně vlastní – kresbu zbavenou individuálních znaků modelu. A tím bylo mi umožněno převésti celou skladbu obrazovou na jediného hlavního činitele – na linii, jako jediný tvárný prvek…“ Linie se stala pro autora důležitou výrazovou formou, kterou využil v sérii litografií vydané Ludvíkem Bradáčem roku 1923. Album s názvem Kresby obsahovalo sedmnáct litografií shrnujících průřez jeho kresbami z posledních pěti let. Ačkoli grafiku považoval jen za doplněk volného umění a způsob zpřístupnění originálního díla, podařilo se mu díky tomuto grafickému albu rozšířit a popularizovat své nejtypičtější kompozice. Vedle jednoduchých a zároveň lineárně mistrovských kreseb známých kompozic Před zrcadlem, Pradlena a Po koupeli se v albu nacházela také kresba V kavárně. Ta představuje dívku v klobouku sedící u kavárenského kulatého stolku se sklenicí limonády, která se zvědavě otočila čelem k divákovi. Její letmý pohled a pohyb zachytil autor s noblesou a citem. O několik let později tento motiv zopakoval v předložené malbě V kavárně, v níž doplnil hosty kavárny do pozadí výjevu. Jedná se o jedinečné senzuální zobrazení ženské figury, jejíž krásu vyzdvihuje měkce provedená malba. Významná pražská sbírka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „Tento obraz je vzácnou ukázkou prolnutí dvou názorových stylů Rudolfa Kremličky, prvého, který byl ještě spojen s předválečnou žánrovou malbou, druhého, kterým se zabýval především ve dvacátých letech, kdy se stal jedním z nejvýznamnějších malířů, jenž dokázal proniknout do smyslové stránky ženského světa. […]“).