Předložené dílo je odrazem Janouškova osobního, velice niterného a intenzivně prožívaného vnitřního světa i reality kolem něj. Malba se totiž vztahuje k tragické události a je zároveň sugestivní poctou Janouškově předčasně zemřelému, ani ne čtyřicetiletému příteli Zdeňku Rykrovi, který se 15. ledna 1940 rozhodl ukončit – možná i kvůli tlaku nacistické okupace – na železniční trati svůj život. Sám Janoušek obraz namaloval v době, kdy kvůli politické atmosféře již nemohl vystavovat a byl vážně nemocný. I do této vize zapojil svůj nezaměnitelný fantaskní vesmír plný pohybu, biomorfních prvků a drásavých přeludů: uprostřed na železniční trati, ubíhající perspektivně do nekonečna, je umístěn zdobený krystal-rakev, ze které vycházejí telegrafní dráty. Na nebi září černé slunce a plocha krystalu je naplněna vlastním organickým děním, které se odehrává i na kolejích pod ním. Syrový účinek ještě podtrhuje skutečnost, že sám Rykr na jednom ze svých plakátů pro Kolínské rafinerie petroleje ve stejné kompozici znázornil vlak jedoucí po kolejích.
Malba byla vystavena na všech stěžejních samostatných výstavách Františka Janouška: Posmrtná výstava malířského díla, SVU Mánes, prosinec 1947, kat. č. 103; výstava Františka Janouška v Nelahozevsi, Středočeská galerie, 1965, kat. č. 135; výstava Františka Janouška, Dům umění, Brno, 21. 5. – 30. 6. 1985, kat. č. 73 (reprodukováno v katalogu); výstava Františka Janouška, Mánes, Český fond výtvarných umění, 19. 11. 1991 – 1. 1. 1992, kat. č. 90. Obraz byl rovněž reprodukován v Janouškově monografii od Jindřicha Chalupeckého (J. Chalupecký: František Janoušek, Praha 1991, obr. 122) a v knize Černá slunce: Odvrácená strana modernity (L. Bydžovská / V. Lahoda / K. Srp (ed.), Řevnice 2012, str. 17). Bude zařazen do chystaného soupisu díla v připravované monografii Mgr. E. Vele. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Zdeněk Rykr měl v dějinách českého moderního umění obdobný osud jako Janoušek. Šel vlastní cestou, stojící mimo proudy. Přicházel s ojedinělými výrazovými formami, před tím, než se staly součástí moderního umění. Stejně tak Janoušek, který se vyjadřoval surrealisticky, nicméně nikdy nebyl členem surrealistické skupiny a zůstával stranou tohoto hnutí. […]“).