Ota Janeček se do historie malířství zapsal především jako univerzální osobnost proplouvající mezi výtvarnými obory a také svým velice osobitým vztahem k přírodě, podpořeným soudobými vědeckými technologiemi zejména na poli optiky. Právě tato všestrannost v umělci probudila schopnost vnímat přírodní motivy v širším kontextu a vystihnout atmosféru konkrétního krajinného celku velmi jednoduchými a syntetizovanými malířskými prostředky, směřujícími až k hranicím čisté abstrakce. Jedním z takových děl je i předložené plátno, ve kterém Janeček minimalistickými prostředky ztvárnil tzv. hranici nulové teploty, tedy úroveň bodu mrazu, termín, který poprvé použil německý přírodovědec Alexander von Humboldt.
Janečkova interpretace tohoto vědeckého termínu se zcela přirozeně spojila s jeho schopností zachytit harmonickou kopcovitou krajinu v celé její křehkosti, a dává tak divákovi možnost naplno se pohroužit do klidného bezčasí přírody a její metafyziky hmoty. Na rubu se nachází autorův charakteristický přípis s názvem, rozměry a datací a štítky odkazující na vystavení obrazu ve Varšavě a ze samostatné výstavy v Cardiffu (Ota Janeček, National Museum Wales, Cardiff, 1984, kat. č. 54). Práce je uvedena v autorově soupise díla pod stejným názvem a číslem 125. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem.