V roce 1959 uchvátil Jiří Trnka jedním ze svých vrcholných počinů, celovečerním loutkovým filmem Sen noci svatojánské, s nímž sklidil celosvětový úspěch. Tímto významným Shakespearovým dílem byl však okouzlen již od svých jinošských let. Coby student Uměleckoprůmyslové školy v Praze vytvořil na téma hry tři menší grafické listy a v následujících letech se vracel k jejímu obsahu a postavám opakovaně v různých výtvarných technikách a žánrech. Přestože předložená práce není datovaná, vznikla s největší pravděpodobností ve čtyřicátých letech. Trnka tehdy ilustroval několik klasických dětských knížek, ve kterých se to hemžilo skřítky, elfy a dalšími pohádkovými bytostmi, a této práci se věnoval s velkou chutí, neboť pro něj představovala únik z nelehkých válečných let. Dílo je tak nezávislou adaptací Shakespearova námětu a nepřekvapí, že se ve volné tvorbě uchýlil k využití postav, které se zrodily pouze v jeho fantazii. Jedná se o bytost s antropomorfními rysy, ptáčka s lidskou tváří, zcela typický Trnkův motiv v jiných obrazech. Výtvarník si totiž s oblibou vymýšlel zástupce flóry, fauny či jiné podivné bytosti s velmi sugestivními obličeji a různě je vkládal do svých děl. Druhá postavička je již jedním z aktérů divadelní hry. Drobný levitující skřítek znázorňuje elfího šotka Puka, tropícího ve službách krále hvozdu Oberona různé lotroviny. Trnkův sametový rukopis i průzračná lehkost, s jakou je kresba ztvárněna, pak divákovi přináší pocit, že i on se může ponořit do snových dobrodružství v lese plném kouzel. Dílo původně pochází ze sbírky Karla Moravce, obchodníka s uměním a blízkého spolupracovníka JUDr. Jaroslava Borovičky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza ak. mal. J. Trnky, autorova syna.