Mimořádná, desítky let nezvěstná ukázka Fillovy pozdní modernistické tvorby, předznamenávající jeho návrat k realismu v padesátých letech a zhodnocující dosavadní tvorbu šestašedesátiletého malíře, který dospěl k osobité syntéze kubismu, neoklasicistní monumentalizující figurativnosti a surrealistické deformace. Filla tyto práce navíc naplňoval zářivými barvami pramenícími z jasné barevnosti lidového umění i plastickou strukturou olejové hmoty, díky čemuž nepozbyly nic ze síly jeho velké výtvarné osobnosti. Předložené zátiší, skládající se z mnoha předmětů objevujících se v jeho dřívějších pracích, propojuje motivy jako klec, zrcadlo, karty či pták. Tento prvek se na Fillových plátnech objevoval od dvacátých let; pro výtvarníka v této době symbolizoval loveckou trofej vyznačující se barevnou hrou peří, později ztělesňoval svobodu a volnost. Nepřehlédnutelným je v kompozici nesmírně kultivovaný barevný přednes, skládající se z Fillových oblíbených kontrastů žluté – jako základního propojujícího tónu – doprovázené zelenou, hnědou a především pak světle fialovou, tónem často uplatňovaným v poválečných dílech. Motivem, který má rovněž významnou roli, jsou čtyři karty nacházející se pod zrcadlem, srdcové a křížové eso, a zřejmě kárové znaky na dalších dvou, přičemž smysl karet nelze jednoznačně určit, avšak můžeme předpokládat, že měly pro autora osobní význam, naznačující optimistickou budoucnost a lepší zítřky.
Obraz byl prezentován na putovní výstavě Savremena čehoslovačka umetnost, Komisija za kulturne veze sa inostranstvom, Ljubljana – Zagreb – Beograd 1958, kat. č. 16, a dále na výstavách Kubismus, Oblastní galerie v Liberci, Liberec 1964, kat. č. 19; Emil Filla: Zátiší 1911–1951, Galerie Vincence Kramáře, Praha leden–únor 1968, kat. č. 37. Dílo bylo reprodukováno v periodiku Výtvarné umění XII, 1962, příloha v č. 9, za str. 384; dále v katalogu výstavy, kterou připravili Miroslav Míčko a Ivo Frol (Savremena čehoslovačka umetnost, Komisija za kulturne veze sa inostranstvom, Ljubljana – Zagreb – Beograd 1958, nestr.), v katalogu výstavy Emil Filla: Zátiší 1911–1951, Galerie Vincence Kramáře, Praha 1968, nestr., a v knize J. Uždil / I. Zhoř: Výtvarné umění ve výchově mládeže, Praha 1964, s. 112. Na blindrámu se nachází autorské označení 14/48 červenou tužkou. Původní autorská adjustace. Autenticita byla ověřena Filla Foundation a obraz bude uveden v připravovaném soupisu díla. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. T. Donné. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Kdyby se měl z českých klasiků modernismu uvést jeden předchůdce neoexpresionistické malby z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, byl by to jednoznačně Emil Filla z období po roce 1946, kdy výrazně přehodnotil své kubistické pojetí expresionistickým idiomem, dokonce by se dalo uvažovat, že na kubismus pohlédl očima svého předcházejícího, raného období, kdy byl členem skupiny Osma. […]“).