Tvorba českého malíře, sochaře a grafika Jiřího Hilmara zůstala české veřejnosti po dlouhou dobu utajena, neboť se v roce 1969 rozhodl emigrovat do Spolkové republiky Německo. Tam se jeho dílo stalo integrální součástí umělecké scény, bylo opakovaně vystavováno a zařazeno do mnoha soukromých sbírek. Své mládí a studentská léta však prožil v Praze, která na něj silně zapůsobila. Zpočátku začínal s realistickou malbou, posléze jej však inspirovala promyšlená geometrie pražských barokních staveb. Matematická přesnost, symetrie a jednoduchá zákonitost geometrie jsou dodnes Hilmarovou uměleckou múzou. Zcela přirozeně se tak stal jednou ze zakladatelských osobností Klubu konkretistů (KK – 1967), kteří společně poprvé vystavovali roku 1968 v jihlavské Oblastní galerii Vysočiny na dnes již legendární výstavě Klub konkretistů a hosté. V textu katalogu výstavy Arsén Pohribný vysvětluje, že za „konkrét“ lze považovat „kladnou parafrázi ‚druhé přírody‘ industriální civilizace, přírody stvořené lidskou hromadností“. Civilizaci konkretisté nepovažovali za nepřátelského antagonistu přírody a snažili se diváctvu prokazovat, že mohou koexistovat vedle sebe v harmonickém vztahu. Z toho důvodu se základem jejich díla stal prostor a práce s ním. Hilmar k němu přistoupil velmi originálně a do povědomí odborné i laické veřejnosti se zapsal již na sklonku šedesátých let svými kinetickými objekty a optickými papírovými reliéfy, které se pro něj staly po dobu několika následujících let charakteristickými. Různě poskládanými papírovými proužky dosahoval optické iluze pohybu. Dílo s původně německým názvem Hell/Dunkel, v češtině Světlo/Tma, bylo prezentováno na autorově samostatné výstavě v Museu Kampa (Jiří Hilmar: Adagio, Praha, 14. 2. – 17. 5. 2015, reprodukováno v katalogu na str. 23). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.