Ve druhé polovině dvacátých let, po období, v němž se věnoval výhradně krajinomalbám a figurálním pracím, vytvořil Zrzavý několik promyšlených zátiší ve formátu 27 × 35 cm, která nebyla pod vlivem kubismu ani fauvismu, z nichž naprostá většina skončila v soukromých sbírkách. Díky tomu se jedná o jednu z nejméně probádaných oblastí jeho tvorby. Tehdy osmatřicetiletý umělec kombinoval práci v pařížském ateliéru s bretaňskými pobyty a přesuny do Prahy, měl za sebou velký úspěch s ilustracemi k Máchovu Máji a Erbenově Kytici a zajímali se o něj sběratelé. I tak optimistické vyhlídky nabourala v počátcích roku 1928 krize, kdy se malíř cítil umělecky vyčerpaný, a naděje na obrat vložil do několikatýdenní návštěvy Toskánska, kterou si mohl dovolit díky finanční podpoře nakladatele a blízkého přítele Otakara Štorcha-Mariena. Tato cesta se nakonec stala v jeho tvorbě naprosto klíčovou. Všudypřítomná inspirace renesančních mistrů obnovila jeho touhu po malování a přetavila se do více než dvou desítek obrazů různých žánrů, zátiší nevyjímaje.
Část těchto děl Zrzavý následně vystavil na své druhé samostatné výstavě v Aventinské mansardě na podzim téhož roku; mezi nimi i tři zátiší: představované Zátiší se dvěma vázami, Zátiší s třemi jablky a Zátiší s krabicí (Výstava nových obrazů Jana Zrzavého, Aventinská mansarda, Praha, 22. 10. – 1. 12. 1928, kat. č. 9, prodejní cena 3 600 Kčs). Obraz byl rovněž otištěn v prvním čísle revue Musaion, časopise vydávaného Štorchem-Marienem (Musaion, roč. 1929–1930, č. 1, str. 5), pod stejným názvem. Následně toto dílo jeho noví majitelé zapůjčili na dvě skupinové výstavy (Sto let českého umění 1830–1930, 153. výstava SVU Mánes, uskutečněná jako první výstava v nově otevřené budově Mánesa v listopadu a prosinci 1930; Jubilejní výstava Umělecké besedy 1963–1933, Obecní dům, Praha, 28. 4. – 25. 7. 1933, kat. č. 260). Dále bylo prezentováno na souborné výstavě Jana Zrzavého Dílo z let 1905–1940 (březen−duben 1940, Umělecká beseda, Obecní dům, kat. č. 80), kde však bylo vystaveno pod pozměněným názvem Zátiší s vázou a jablky. Jak uvádí PhDr. Karel Srp ve svém odborném posudku: „[…] Zmatek do názvů vnesla monografie Jana Zrzavého (Dílo Jana Zrzavého, Praha 1941), ve které bylo zátiší pod tímto změněným názvem Zátiší s vázou a jablky publikováno na téže stránce jako Zátiší se třemi jablky (obr. LXXVII a LXXVII), aby v katalogovém seznamu dostalo ještě odlišný název Zátiší s vázami a jablky. Následně bylo vystaveno pod zcela posunutým názvem na velkých Zrzavého retrospektivách v roce 1963, kde bylo označeno jako Zátiší s ubrouskem a jablky (Mánes, Praha, leden–březen 1963, kat. č. 11; Dům umění města Brna, duben 1963, kat. č. 83). V katalogu k těmto široce navštěvovaným výstavám bylo rovněž publikováno. Ve změně názvu pokračoval i Miroslav Lamač, který ve své monografii Jana Zrzavého (Odeon, 1980) toto zátiší reprodukoval (obr. 100) a označil za Zátiší s ubrouskem. Doporučuji zachovat autorův původní název Zátiší se dvěma vázami, který nadále zabrání dalším omylům. […]“
I přes drobný nesoulad ohledně pojmenování obrazu prezentuje Zátiší se dvěma vázami dvě základní Zrzavého východiska: neoprimitivismus, osvojený z italského malířství, a metafyzickou malbu, znázorňující podstatu zobrazovaných věcí. Divák tak má před sebou objekty zproštěné veškerých detailů zachycené ve svých základních tvarových formách. Předměty rovněž nevrhají stíny a vyjma drapérie nejsou plastické – ta díky tomu dodává výjevu až surreálný charakter a odkazuje na Zrzavého oblíbený motiv levitujících loděk na moři. Výtvarník v kompozici také zvolil již dříve vzácně užívanou variantu svého podpisu Zerzavý s vloženou samohláskou „e“, kterou používal pro díla určená k prodeji do zahraničí. I přesto se stal jeho prvním majitelem československý občan, diplomat a esejista JUDr. Josef Palivec. Na rubu se nachází etiketa z výstavy Umělecké besedy v Obecním domě hl. m. Prahy. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.