Jedinečné monumentální oboustranné plátno Josefa Jíry zachycuje expresivním způsobem autorův rodný kraj v podkrkonoší. Obec Jenišovice leží přes kopec od Malé Skály, místa, kde autor prožil většinu svého života. „Jenšovský kostel“, jak jej autor sám nazýval, pro něj byl místem, kde zažil kouzlo svátků s lidovými zvyky: „…vždycky jsme tam se sestrou chodili kolem Velikonoc, v sednici u babičky byly v ohrádce pod kachlovýma kamnama bílá kuzlátka, na zahrádce kvetly první sněženky, svítily tam ty skleněné fialové koule, kousek odtud je jenšovský kostel, kam všechny ty generace chodily, člověk se tak na všechno pamatuje…“ (J. Škvára: Josef Jíra, Souborná výstava 1947–1978, Olomouc 1978, str. 9) V šedesátých letech Jíra namaloval řadu syntetických krajin, které vznikly na základě jeho autentických zážitků a vzpomínek, neboť celé jeho dílo je silně autobiografické. Ačkoli maloval rychlým expresivním způsobem a některá díla svědčí o krutosti a dramatu lidského osudu, základ jeho tvorby byl veden hlubokou vnímavostí k okolnímu světu. V jeho obrazech se střídaly archetypy křesťanských motivů kostelů, kapliček, kříže nebo beránka. Existenciální rovina se promítla do celého autorova díla, vycházejícího z hluboké víry a osobního prožitku. Anachronický způsob malování náboženských námětů jej spojoval s blízkým přítelem Janem Bauchem. Oboustranné plátno Jenšovský kostel obsahuje na zadní straně samostatnou malbu s názvem Podzimní krajina, která se váže k podhorskému kraji. Dílo bylo prezentováno na výstavě k autorovým sedmdesátinám (Mánes, 14. 4. – 7. 5. 1999, kat. č. 8) a na společné výstavě s malířem Josefem Němcem v Káhiře roku 1970. Reprodukováno bylo v literatuře (L. Dvorský / J. Votavová: Josef Jíra, malíř a grafik, Liberec 1992, nestr., obr. 6; J. Jíra: Josef Jíra, Malá Skála 2004, str. 117, obr. 127). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. Z. Štěpanovičovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.