Výjimečná, na trhu zcela raritně se objevující autorova raná práce je mistrnou ukázkou Janouškova tvůrčího období, kdy dospěl v roce 1926 po krátkém neoklasicistickém intermezzu k sérii několika zátiší v duchu nové věcnosti. Tyto kompozice se zároveň staly dobrým podkladem pro díla lyrického a imaginativního kubismu, která maloval od svého pobytu v Paříži následujícího roku. Barevné ladění obrazu, založené na souzvuku jemných tónů navíc již ohlašuje surrealistickou tvorbu třicátých let. Stůl s ovocem a zahradním náčiním autor důmyslně umístil na roh zahradního přístřešku, právě tak, aby dosáhl plynulého propojení s krajinnou složkou. Člověk je na plátně přítomen pouze v zastoupení, skrze pracovní šaty s kloboukem, veškerá pozornost je totiž soustředěna na pečlivé zkoumání předmětů a jejich plasticity. Stůl v zahradě je monumentálně cítěným, tichem prodchnutým dílem, kompozice ale nepůsobí staticky; natáčením a deformováním předmětů v prostoru totiž Janoušek docílil dynamického vnitřního pohybu. Dílo bylo pravděpodobně vystaveno na Sté výstavě Spolku výtvarných umělců Mánes na podzim roku 1926 (str. 65, kat. č. 161). Plátno bude zařazeno do chystaného soupisu díla v připravované monografii Mgr. E. Vele. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Janouška upoutala tvarová různorodost, která jej přivedla k vytvoření obrazu, jenž, viděno z odstupu, může být brán díky svému realismu jako úvodní rovina na autorově cestě ke kubistickému a posléze surrealistickému tvarosloví. Dílo je významným obohacením v poznání Janouškovy práce z poloviny dvacátých let. […]“).