Rychlé malířské gesto spojené s meditativní polohou a existenciálními tématy klaunů jsou charakteristické výrazové prostředky a náměty v tvorbě Bohumila Žemličky. K divadlu měl blízko, neboť byl členem Černého divadla Jiřího Srnce, kde působil dlouhodobě jako scénograf a divadelní technik. Díky tomu procestoval téměř celou Evropu a měl možnost seznámit se se soudobým zahraničním uměním od informelu pro lyrickou abstrakci. Na jeho tvorbu zapůsobilo nejen moderní umění, ale i díla starých mistrů. Role jevištního výtvarníka jej ovlivnila ve výběru monumentálnějších formátů a zjednodušení kompozice, která je důležitější ve své celistvosti než v zaměření na detail. Jeho představená práce je proto výjimečně propracovaná s ohledem na vedení pohledu z dálky do centra obrazu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.