Nádvoří Dóžecího paláce je reprezentativní ukázkou díla malířky, známé též jako Antonietta Brandeis či Antonio Brandeis, která nejprve soukromě navštěvovala ateliér Karla Javůrka, aby následně na půdě benátské Akademie studovala jako vůbec první žena. Její tvorba byla dobově hojně vyhledávána nejen italskými turisty, ale také pravidelně vystavována na výročních výstavách Krasoumné jednoty v Praze. Kromě Říma, Florencie a dalších italských měst se synonymem pro její práci stalo právě slavné město na laguně, jehož veduty společně s intimními zákoutími zpodobovala precizním vykreslením detailů, a vytvořila tak celé portfolio s vysokou dokumentární hodnotou. I zde jsou detail a přesné podání zásadními součástmi malby. Zachyceno je tu nádvoří jedné z nevýznamnějších benátských budov, ve které byla korunována benátská dóžata – její současná podoba vznikala v průběhu čtyř set let již od poloviny 14. století, a syntetizuje tak v sobě především gotické a renesanční tvarosloví. Jasně vykreslené jsou hlavní prvky prostoru, kupř. jedna z bronzových kašen nebo tzv. Scala dei Giganti se sochami bohů války a moří – Marta a Neptuna. Nádvoří Dóžecího paláce zkoumala autorka skutečně velmi pečlivě; důkazem je nejen detailní preciznost zpracování, ale i několik známých variant tohoto motivu, které vytvořila. Zmíněné varianty vzhledem ke svým rozměrům (25 × 21 cm a 25 × 15 cm) byly nejspíše vytvořeny jako přípravné studie k představovanému dílu – formátově se totiž jedná o jedno z nejvelkorysejších autorčiných děl, která se dosud na trhu s uměním objevila. Roku 1898 byl obraz prezentován na pražské výstavě Krasoumné jednoty pod katalogovým číslem 275 a názvem Dvůr v dóžecím paláci – autorkou byl zaslán z Florencie. Prezentováno ve vkusné adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.