tempera na kartonu
1963
vlevo dole
28 × 37 cm
rámováno, pasparta, zaskl.
Ikonický motiv benátského kostela San Giorgio Maggiore je pozdní prací Jana Zrzavého, ojedinělého českého malíře, jemuž se Benátky a také francouzská krajina v Bretani staly celoživotní inspirací. Poprvé navštívil romantické město na laguně roku 1923 během cesty po Itálii a pravidelně se do něj vracel. Učarovala mu místní atmosféra, půvab města a spojení architektury s vodním prvkem. Unikátním způsobem komponoval své tiché a nehybné výjevy, které vytvářel na základě geometrických plánů, a obrazovou plochu vyplňoval formou krátkých čar. Obrazy často maloval zpaměti, protože jen tak dokázal zachytit množství vizuálních dojmů, které toto kouzelné místo nabízelo, a zároveň se oprostit od všeho nepodstatného. Bazilika San Giorgio Maggiore, stojící na stejnojmenném ostrově, je stavbou slavného italského architekta Andrey Palladia. Vedle charakteristické renesanční kupole se tyčí zvonice, jež je kopií slavnější zvonice sv. Marka, stojící na protějším břehu. Třetím architektonickým prvkem je antikizující průčelí kostela, které dotváří typickou scenérii baziliky. Přísná geometrie je zjemněna mohutným slunečním diskem nad obzorem, zalévajícím svým světlem celou kompozici. Škála teplých barev dodává obrazu vřelou atmosféru a proměňuje výjev ve vzpomínku na šťastné období. Dílo bylo vystaveno na autorově samostatné výstavě (Jan Zrzavý: Obrazy a kresby z let 1962–1966, Galerie v Havlíčkově Brodě, 19. 2. – 19. 3. 1967, kat. č. 5). Obraz pochází z kvalitní porevoluční sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa. (cit.: „[…] V roce 1963, kdy již nikdo nepředpokládal, že by Zrzavý dospěl k nové technice, že by vstoupil do dosud dlouhodobě nevyzkoušených oblastí, přišel s lehkým, provzdušněným stylem, který mu umožnil monochromní pojetí plochy a její vnitřní prosvětlení. Přehodnotil tím celý svůj dosavadní přístup a nečekaně se postavil do čela mnohem mladších autorů. Kresba představuje Jana Zrzavého v dokonalé, nesmírně živé podobě, jako by šlo o mnohem mladšího autora. […]“).