Antonín Hudeček je s tématem moře spojen více než většina tuzemských umělců jeho generace – navzdory tomu, že je na jedné straně znám především náladovou krajinomalbou s dozvuky symbolismu z přelomu století, na druhé straně potom řadou zralých prací z okolí Častolovic, tvoří maríny nedílnou součást jeho portfolia, spojenou především s prvním desetiletím dvacátého století. První příležitostí, kdy mohl mořský živel detailně prozkoumat, byla cesta do Itálie a na Sicílii, kterou vykonal společně s Janem Preislerem mezi dubnem a červnem roku 1902. Na Sicílii a ostrově Capri pobýval ještě na přelomu let 1908 a 1909. Z obou těchto cest přivezl řadu plenérových studií, které se mu záhy staly podkladem pro větší plátna komponovaná v ateliéru.

Představované, veřejnosti dosud neznámé plátno spadá do prvního zmiňovaného období, kdy Hudeček plynule navázal na symbolistní nokturna a večery s měsícem v úplňku zrcadlícím se na rybniční hladině, které tvořil na konci století v Čechách. Autor zde zcela opomíjí mytologické příběhy, známé především z díla Beneše Knüpfera, a zaobírá se jen tématem neustále se měnící, unikající a jen s velkými obtížemi zachytitelné vodní masy, dále pak zobrazením oblačného nebe pronikaného měsíční září, v neposlední řadě i vodní tříští tvořící se na linii moře a skalnatého pobřeží. Hudeček se některým kompozičním řešením, která ho obzvláště zaujala, věnoval opakovaně a s velkou pílí – známé jsou proto i některé varianty zhotovené v reprezentativním formátu. Monumentální, tentokrát podélně komponovanou verzi tak můžeme nalézt i ve sbírkách Národní galerie v Praze, a to s označením Moře v měsíční záři (70,5 × 150 cm, inv. č. O 12964). Tato dvojice svědčí jak o východisku ze společné studie, tak o autorově snaze o nalezení ideálního skladebného a formátového řešení. Díky přesnému vročení představovaného plátna lze také jednoznačně potvrdit dosud pouze odhadovanou dataci plátna z Národní galerie. Zajímavostí je zde i to, že autor použil plátno opakovaně a přemaloval původní motiv s chalupami. Zpočátku nechtěný, byť velmi moderně působící efekt střechy levitující v oblacích řadí toto dílo mezi autorovy unikáty, a tedy i raritní sběratelské příležitosti.

Důležitou okolností pojící se s tímto plátnem je i jeho provenience – v meziválečné době ho do svých sbírek získal dr. Milan Mixa, známý karlovarský balneolog, od nějž obraz koupila rodina dosavadních majitelů. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.