Vizuálně atraktivní malba z nezvyklého stanoviště U Prašného mostu představuje spektakulární pohled na ikonické průčelí gotického chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Beneš se tentokrát obrátil k motivu pragensií, který mu byl velice blízký a ke kterému se celý život rád vracel. Často zachycoval různé části a periferie tehdy se rozrůstajícího velkoměsta; tentokrát máme před sebou majestátní dominantu Prahy, dramaticky se tyčící proti obloze i okolním stavbám, Vikárce a Císařské konírně. Přestože je obraz zachycen v ještě chladném měsíci březnu, o čemž svědčí nejen holé větve stromů, ale i přípis s datací v levém dolním rohu plátna, teplé zemité tóny ve zlatavém nádechu dodávají výjevu pocit nostalgicky hřejivé atmosféry. Jedná se o reprezentativní příklad Benešova stylu, který ve dvacátých letech dozrál od kubismu k realističtějšímu zobrazení, s důrazem na impresivní rukopis. Výsledkem toho je plenérová momentka, namalovaná se zvláštním citem pro ztvárnění prostoru i živého zachycení architektury v jejím neopakovatelném půvabu. Dílo původně pochází ze slavné sbírky JUDr. Jaroslava Borovičky a je restitucí z Národní galerie v Praze, o čemž svědčí štítek s inventárním číslem O 8155 na slepém rámu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. B. Ropkovou, Ph.D., v jejímž chystaném soupise bude dílo uvedeno.