Sedící dívčí akt s názvem Toaleta je dílem francouzského malíře André Deraina, jednoho ze zakladatelů fauvismu, který byl ve dvacátých letech považován za vzor pro mladší generaci malířů. Po první světové válce se Derain ve své malbě přiklonil ke klasicismu, který se tehdy stal dominantním směrem na francouzské výtvarné scéně. Návrat ke klasicismu se v této době projevil v dílech takových avantgardních umělců, jakými byli kubisté Pablo Picasso či Georges Braque. Kritik André Salmon nazval Deraina „regulátorem“ současného umění, zatímco Picassa označil za „animátora“ tohoto dění. Elie Faure jej považoval za největšího žijícího malíře a Jacques Guenne za pilíř současného francouzského umění. Derainovy akty dvacátých let, mezi něž patří i Toaleta, se řadí mezi vyhledávané obrazy neoklasického ideálu, kterými se zapsal do dlouhé tradice francouzského malířství. Dílo bylo reprodukováno v edici Prameny (J. Svrček: André Derian, Praha 1938, obr. č. 26) a publikováno v soupisovém katalogu autorova díla (M. Kellermann: André Derain, Catalogue Raisonné de l‘œuvre peint, Paříž 1992, kat. č. 1009). Sběratelskou hodnotu zvyšuje skutečnost, že pochází z majetku sběratele, galeristy a obchodníka s obrazy JUDr. Jaroslava Borovičky, který jej zakoupil od SVU Mánes. Obraz mu nebyl zkonfiskován jako většina jeho sbírky, nýbrž si jej vzal při emigraci s sebou do Německa a vystavil jej ve slavné Galerii Vömel v Düsseldorfu; ve stejném městě, kde od roku 1969 působil jako ředitel Kunsthalle. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Derainův sumarizující pohled dokázal pojmout akt ve značné zkratce v monochromním jednolitém prostředí, propojujícím model a okolní prostor, jenž bylo odrazem až určitého zjemnělého chiaroscura. […]“).