Toto hluboce symbolické dílo souvisí s autorčinou účastí v soutěži na Pomník obětem komunismu v Praze, uspořádané roku 2000, v níž získalo zvláštní cenu. Přestože byl nakonec na svahu Petřína realizován návrh Olbrama Zoubka, Jilemnické Rozhovor zůstává silným a výmluvným příspěvkem do diskuze o roli umění ve veřejném prostoru a paměti národa. Sousoší zobrazuje dvě lidské tváře, které si navzájem hledí vstříc, avšak jejich interakce není klidná ani harmonická. Naopak může být i vlivem hrubé textury vnímána jako rozhovor, jenž je sice potřebný, ale zároveň náročný a plný nepohodlných pravd. Jilemnická tak citlivě reflektuje složitost mezilidské komunikace a napětí, jež často doprovází diskuzi o politických traumatech. Dílo bylo reprodukováno v autorčině monografii od P. Witlicha (Ellen Jilemnická, Praha 2011, str. 80). Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a Mgr. A. Primusovou.