Toto romantické nokturno představuje charakteristickou ukázku jedné z autorových nejsilnějších stránek, tedy náladovou noční krajinu, kde hrají zásadní roli difúzní měsíční svit a tajemná mystika, jimiž je celý výjev prodchnut. Kořeny Pipenhagenovy inspirace sahají až k holandským mistrům 17. století a dílu F. X. Procházky z konce 18. století, jejichž odkaz dokázal osobitě rozvinout a udržet životaschopným hluboko do století devatenáctého, zprostředkovaně prostřednictvím svých dcer až do jeho závěru. Nedílnou rekvizitou Piepenhagenových nočních výjevů byla lidská postava, často poutník s neodmyslitelným atributem poutnické hole, podobně jako je tomu i zde, kde obě postavy odpočívají u kapličky znaveny náročným výšlapem. Poutník jako vyjádření romantické touhy člověka po splynutí s přírodou úzce souvisí i s dobovou literaturou a odhaluje tak další podstatné zdroje autorovy tvorby. Piepenhagen vytvářel své kompozice zpravidla v ateliéru, a to na základě skic, studií a vzorníků, jejichž prostřednictvím jednotlivé prvky krajiny spojoval v celek. Kromě tematiky a rukopisného podání potvrzuje autorství představovaného díla i kresba s označením Cesta po úbočí hory s kapličkou ze sbírek Národní galerie v Praze (inv. č. K 39025/113) z roku 1843, která se s největší pravděpodobností stala předlohou finální kompozice. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.