Beneše Knüpfera chápeme jako předního představitele pozdního romantismu a naturalistického senzualizmu, jenž v poslední čtvrtině 19. století vycházel ze základů mnichovské školy se zřetelným vlivem Arnolda Böcklina. Vnímán je především jako bytostný marínista, jenž díky svému dlouholetému pobytu v Itálii stál solitérně mimo dobovou tuzemskou výtvarnou scénu. Kromě nejznámějších výjevů s najádami, fauny, Tritony, Nereovnami a delfíny se věnoval i lesním žínkám, mezi nimiž velmi vzácně odkazoval i ke konkrétním mytologickým postavám. K těmto pracím patří kupř. Nymfa Salmakis, Diana v trávě, Andromeda nebo právě Léda. Známý příběh Lédy s labutí, v niž se převtělil bůh a rafinovaný svůdce Zeus, je zde podán způsobem, kdy autor dokázal přijít se zcela originálním kompozičním řešením scény, jež měla ve starověké i novověké historii nepřeberný počet předobrazů. Něha, s níž se pán Olympu dvoří manželce spartského krále Tyndarea, je v nemenší míře také láskyplně opětována. Pozoruhodným momentem je i kontrast, který tvoří velmi jemné, až akademicky hladké ztvárnění Lédiny kůže – lesní tůň a bohatá vegetace jsou naopak zpracovány dynamickým rukopisem se zřetelnými pastózními momenty. Jedná se o malbu vysoké senzuální a citové přitažlivosti. Důležitá je též publikační a výstavní historie díla. Publikováno bylo již za života autora, a to v časopise Zlatá Praha (1904–1905, ročník XXII, č. 5, repro. str. 52, text str. 60) a na Knüpferově autorské výstavě v Rudolfinu roku 1908 (Beneš Knüpfer, Rudolfinum, Praha, 1908, kat. č. 41, nabízeno k prodeji za 12 000 K). Nachází se též v souboru výběrových maleb vydanému bezprostředně po autorově smrti (K. B. Mádl: Beneš Knüpfer, Jeho pětapadesát obrazů, Praha 1912, repro. XXIX.) a v katalogu autorské výstavy konané roku 1927 v Topičově salonu (Výstava I. skupiny obrazů, skizz a kreseb slav. mistra – marináře prof. Beneše Knüpfera, Praha 1927, kat. č. 16, veden jako majetek Topičovy obrazárny). Výstavní štítek na rubové straně rámu dokládá, že bylo zároveň prezentováno na souborné výstavě uspořádané k výročí autorových devadesátých narozenin (Beneš Knüpfer: Souborná výstava, Pavilon Myslbek, Praha, březen−duben 1934, č. 77, v katalogu uvedeno na str. 24 pod kat. č. 23). K vytvoření tohoto díla se autor postupně propracoval dílčími studiemi – jedna taková, vypovídající o hledání finální kompozice, se nalézá ve sbírkách Národní galerie v Praze (inv. č. O 5256). Původní podpis v levém dolním rohu ve tvaru „B. Volný“, jenž nese charakteristický úhoz Knüpferova rukopisu a je zřetelně čitelný na snímcích reprodukovaných již za života autora, byl po smrti autora neznámo kým odstraněn a nahrazen v pravém dolním rohu signaturou „B. Knüpfer“. Vysoká kvalita provedení i výše zmíněná publikační a výstavní historie však i přes tento detail jednoznačně dokazují autenticitu této malby bez nadsázky galerijního formátu. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.