Tavík František Šimon, rodák ze Železnice u Jičína, byl pokřtěn jmény František a Jan – přízvisko Tavík, vycházející z dívčího jména matky, začal používat a také jím signovat až od svého pobytu v Paříži. Oficiálního vzdělání se mu dostalo v letech 1895–1900 na pražské Akademii (přijat byl ve svých sedmnácti letech již o rok dříve), kde studoval v ateliéru profesora Maxmiliána Pirnera. Rok 1899 byl pro mladého malíře jak obdobím, kdy si plnil školní povinnosti, tak časem, kdy začal intenzivněji pronikat na oficiální výtvarnou scénu a získávat zkušenosti i při zahraničních cestách, které se mu později staly celoživotní vášní. V tomto roce se zúčastnil výroční výstavy Krasoumné jednoty v Rudolfinu (prezentoval zde Portrét Josefa Václava Sládka) a cestoval do Bosny, Dalmácie a Černé Hory.

Olej s označením Na pastvě v mlze patří mezi díla, která příkladně syntetizují právě Šimonovu bosenskou cestu, při níž hojně skicoval v přírodě a připravoval si půdu pro budoucí výstavy. Téma je zde prosté – podélně orientovaná kompozice zachycuje volnou krajinu ponořenou v mlze, jíž prochází stádo ovcí doprovázené pravděpodobně pasákem či pasačkou s holí a hejnem všetečného ptactva. Říjnem roku 1899 se také datují dva autorovy dopisy psané pravděpodobně právě z Bosny. Napsal v nich mj., že „[…] začíná zde nepjekné počasí a zima […]“, a také „[…] mám skoro hotový jeden obraz, jest to pasák ovcí na vzduchu […]“, dále „[…] chtěl bych malovat děvče, jež žene kozy z pastvy, celé stádo čítá asi 50 kusů […]“.

Kromě signatury na lícové straně v pravém dolním rohu připojil autor svůj podpis i na rub, a to společně s názvem, datací a lokací. Na rubové straně slepého rámu se dále nachází štítek s tištěným číslem 161 a fragmentem letopočtu 1900. Téhož roku se Šimon zúčastnil hned tří výstav – jednalo se o reprízované vystoupení s SVU Mánes v Praze a ve Vídni (vystavil obrazy Moře, Hrající vlnky, dva lepty a Bosenská mula za noci) a výstavu Krasoumné jednoty v Rudolfinu – zde prezentoval hned čtyři oleje (Podzimní mlhy, Podzim – večer, Bosenský pasák, Podobizna p. J. K., Skalní pramen).

Na základě výše zmíněného lze konstatovat, že se zde setkáváme nejen s cennou sběratelskou příležitostí, ale i s výjimečnou, veřejnosti dosud neznámou prací, která obohacuje znalost Šimonovy tvorby před rokem 1900 zcela novým způsobem. Při konzultacích posouzeno PhDr. Š. Leubnerovou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.