Vysoce narativní zátiší svojí kultivovaností a vytříbeným stylem přesně zapadá do období prosperity a stability Československé republiky, která v roce 1928 slavila své 10. výročí založení. Fillova tvorba jako by šla ruku v ruce s tehdejším kulturním a politickým děním, neboť se jednalo o malířova nejšťastnější léta, ve kterých byl kromě aktivního výtvarníka i teoretikem, členem SVU Mánes a jednou z nejvíce viditelných osobností na poli avantgardy. Mnohá z jeho děl tak působí spíše jako oslava malířství jako takového než ztvárnění a vyzdvižení reality a konkrétních prvků. To potvrzuje i Fillův sklon k opakovanému zobrazování týchž motivů. Zvláště oblíbeny měl hudební nástroje, notové papíry či slovní nápisy odkazující k hudbě.

Oblé organické objemy a kompaktní skladba založená na překrývání a prolínání plošných plánů v předloženém obraze vytvářejí charakteristický kubistický dojem simultánního pohledu z různých úhlů, zároveň také Fillovi umožnily těsnější vazby mezi jednotlivými předměty. Ty se k sobě navzájem vztahují nejen výtvarně, ale i svým pojetím, které je umocněno širokou škálou barev od teplých odstínů hnědé a okrové po chladnější modrou a šedou. Filla se tentokrát rozhodl neuplatnit svoji tolik oblíbenou pískovou metodu. Místo toho zvolil hladkou, avšak silnou vrstvu malby emailem a olejovými barvami, kterou záměrně narušil rytím hřebínků na vertikálním těle kytary. Tento prvek vytváří zvláštní vlnění v malbě, jako by kytara vibrovala pod tóny, které z ní vycházejí. Diagonálně položená flétna tvoří spolu s kytarou v promyšlené kompozici jakýsi přirozený kříž a zlatý řez zároveň. Nelze nepoukázat na signaturu, kterou Filla vepsal naprosto zřetelně do notového papíru, čímž naznačil svou malířskou sebejistotu. Není tak nejmenších pochyb, kdo je v tomto orchestru barev a tvarů dirigentem.

Obraz byl otištěn ještě za Fillova života na fotografii z výstavy v časopise Index (Index I, Brno 1929, č. 4, str. 5) a nafocen Josefem Sudkem. Dílo bylo několikrát prezentováno: za první republiky ve výstavních prostorách nakladatelství Aventinum (Aventinská mansarda) v prostorách Zedwitzovského paláce a rovněž na Členské výstavě Skupiny výtvarných umělců v Brně (Dům umění v Moravské Ostravě, Ostrava, prosinec 1928–leden 1929, kat. č. 24, Kytara a flétna, olej, 4 500 Kčs). Jeho prvním majitelem byl významný český nakladatel, spisovatel, básník a publicista Otakar Štorch-Marien. Na levé horní části slepého rámu autorské značení 64. Autenticita byla ověřena Filla Foundation a obraz bude uveden v připravovaném soupisu díla. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. T. Mátl Donné. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa. (cit.: „[…] Obraz pochází z Fillova vrcholného období konce dvacátých let, kdy svůj malířský styl rozvinul do polyfonní výrazové škály. Jako výrazný moment je třeba uvést střídání typů rukopisů, přecházejících do haptického zvrásnění. […]“).