Dílo Miloše Jiránka lze zasadit do relativně krátkého období necelých patnácti let, kdy po výtvarné stránce prošel překotným vývojem od počátečního příklonu k plenérismu přes osobité zpracování impresionistické estetiky až po výraz odpovídající modernímu pojetí v předvečer první světové války. Inspirací mu byla příroda, scény z každodenního života městské periferie, folklorní tradice, ale i prostředí sportu a tělesné výchovy. Jiránek, v mnoha ohledech vynikající osobnost výtvarného a literárního dění, intelektuál, redaktor a v nemenší míře i důležitý organizátor pražského kulturního života (přispěl mj. k uskutečnění pražských výstav Augusta Rodina a Edvarda Muncha), se zde prezentuje malbou odkazující ke konkrétní etapě svého života. Zásadním obdobím, které ovlivnilo jeho další malířské směřování, byl rok 1906, kdy se po sňatku s Antonínou Zedníkovou přestěhoval do Lumbeho vily na Hradčanech. Jelení příkop a jeho okolí s přímým výhledem na Pražský hrad, ale i žena Antonína na balkoně vily se mu tehdy staly vítaným motivickým zdrojem.

Představovaný pohled do Lumbeho zahrady zachycuje věrně dojem z prostředí, ve kterém Jiránek žil a pracoval. Autor sám tvrdil, slovy Otakara Nejedlého, že „není třeba, aby malíř čerpal obsah z námětu, že dostatečným obsahem obrazu je osobnost umělce“. Pravděpodobně i proto se zde setkáváme s výjevem zcela prostým, upřímným a neumělým – jeho ambicí není vyprávění velkého příběhu; je spíše prostředkem k vyjádření Jiránkovy snahy o zachycení něčeho niterného, tedy roviny, jejíž absenci kritizoval u francouzských impresionistů, které označoval za estéty „malující pouze pro barevnou krásu“. Projevuje se zde proto především malířova snaha o smyslové prožívání reality, tedy o přístup, který také vtělil do knihy Dojmy a potulky 1901–1908, kterou vydal stejného roku, kdy namaloval představované plátno.

Jedná se o oboustranný obraz, na jehož rubu se nenachází jen skica či jiný nedokončený obraz, ale plnohodnotná kompozice s pohledem na Hradčany s dominantou katedrály sv. Víta. Jiránek svá plátna nejednou využíval z obou stran a je to moment pro něj charakteristický. Důležitou okolností pojící se s obrazem je i jeho zajímavá provenience. Rodina dosavadních majitelů ho získala v době poválečné od profesora Jaromíra Křečana, mj. přednosty pražské 1. stomatologické kliniky, který byl v době meziválečné v kontaktu s tehdejšími umělci, kupř. s Františkem Kyselou, Karlem Dvořákem či Otakarem Nejedlým. Právě Nejedlý se osobně znal s Jiránkem a pravděpodobně prostřednictvím profesora Křečana znal i představované dílo, které publikoval a barevně reprodukoval v knize svých vzpomínek (O. Nejedlý: Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii, Praha 1960, repro. str. 108). Setkáváme se zde se vzácnou prací vysoké sběratelské hodnoty. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno doc. T. Winterem, Ph.D., a PhDr. K. Srpem.